Jak to dopadne s April? A kam zmizel Euren a Axel? Je od nich nadobro pokoj?

(Tato část měla pokračovat až po narozeninách dvojčat, ale web mi už nedovolil přidat díly do předchozí části, takže bohužel musí být kus předchozí části ještě zde.)

Špatné zprávy

U Foxových ale nebylo veseleji. Erin seděla sklíčená na gauči a slzy se jí řinuly z očí. Bylo to půl hodiny co jí volal strejda Eddie, že její maminka zemřela. Bylo to jako rána z čistého nebe. Mia zemřela pokojně, ve spánku, klidnější odchod by si mohl málokdo přát a však pro její rodinu to byla chabá útěcha. "Mamí jsi v pořádku?" přisedla si k ní Lexie. Erin kvapně otřela slzy a pokusila se působit normálně, "Ano..! Ano miláčku copak potřebuješ?" pousmála se na svou dcerušku. "Neví se už něco o Dominikovi?" zeptala se opatrně dívenka. "Myslím že ne beruško.. byli jste dobří kamarádi?" posmutněla zase Erin, tohle téma jí nebylo příjemné. "Víc než to! Byl do ní zabouchnutej!" proběhla místností rozpustilá Ellie. "To neni pravda!" okřikla sestru okamžitě rudá Lexie. "Myslela jsem že to byl takový libový frajírek.." pohlédla na ni nechápavě Erin. "Občas jo, ale na mě byl hodný.." pousmála se Lexie, "Ty jsi nějaká smutná mamčo, stalo se něco?" zvážněla holčička. "Kdepak zlatíčko. A neboj se, Dominik se určitě brzy najde." objala ji Erin a měla co dělat, aby nespustila další vodopád slz..

Veselý pohřeb

Netrvalo dlouho a rodinka se sešla na Newcrestském hřbitově. Eddieho zdravotní stav mu neumožňoval přijet a tak se za jeho rodinu dostavila pouze jeho dcera Lorelai. Byl to skromný pohřeb jen s nejbližšími členy rodiny. Nejtěžší to bylo samozřejmě pro Erin, ale ta si pobrečela už doma a na pohřbu se kvůli svým dětem snažila být silná. Bylo příšerné vedro. Smuteční vrby poskytovaly příjemný stín, ale i tak se v černých oděvech všichni potili. Když se všichni s Miou rozloučili, šli se projít hřbitovním parčíkem, který jak to tak bývá, byl krásně upravený. Erin si vzala stranou svého syna, "Jak se cítíš? Vím co se stalo na té promenádě.." začala opatrně. "Já..CO? Jak to víš?" zpanikařil Eliot. "Měla jsem ti to říct dřív, ty schopnosti jsi zdědil ode mě.." zavrtěla hlavou zklamaně Erin. "Vážně? Hustý!" pohlédl na ni překvapeně Eliot. "Nevím jestli bych použila k popisu zrovna tohle slovo ale dobře." zasmála se, všechno mu vysvětlila, o svém polovičním Sixamském původu a o tom jak si myslela, že tahle síla funguje. Eliot fascinovaně vstřebával každou informaci. "Musíš být opatrný, hlavně se nesmíš naštvat.." položila mu ruku na rameno. "Jo, to je asi to jediné co už jsem taky zjistil.." povzdechl si Eliot. "Jak se ti tu líbí? V Newcrestu? Je to kousek od Myshuna, neměl bys to do školy daleko.." rozhlédla se spokojeně Erin, aby změnila téma. "Je tu krásně. Ty fakt nechceš abych tam žil co?" zaxichtil se. "Ne, nechci." vrtěla hlavou Erin. Tohle město se jí zamlouvalo, tady by její děti mohly spokojeně žít. "Bože, to je takové vedro!" vzdychala Ellie. Erin se otočila a ohodila ji vodou z fontány. "MAMI!" vyvalila oči dívka. V dalších minutách se strhla taková vodní bitva, že nakonec všichni naskákali do fontány a cákali jeden na druhého. "Já mám na tohle moc drahý oblek, dejte pokoj!" chechtal se Jake. Všichni se skvěle bavili a uctili Miinu památku lépe, než kdyby někde v koutě plakali. Byla by šťastná, kdyby je takhle viděla.. 

Setkání s rodiči

San Myshuno zachvátila vlna veder, naštěstí měli všichni studenti letní prázdniny a tak se nemuseli roztékat ve školních lavicích a místo toho si užívali dny u vody. Přesně tak to dělal i Eliot se svojí přítelkyní. Pěkně jim to klapalo a on si už na Lianu skoro ani nevzpomněl. "Teda dneska je to síla viď?" hekala blondýnka a dlaní zakrývala ostré spalující slunce. "Hlásili dneska až třicet-dva.. chceš se přesunout do stínu?" navrhl mladík. "Ne! Mám sejrový nohy, musím je opálit do kraťasů." zatrhla možnost dívka. "Ženský.." vrtěl hlavou pobaveně Eliot. "Hele Tess, mám takový návrh.." posadil se najednou, "..o víkendu jedu domů do Brindleton Bay, ségry maj oslavu, nechceš jet se mnou?" navrhl. "Myslíš... myslíš jako poznat tvoje rodiče?" otevřela pusu Tessa a nervózně si objala kolena. "Napadlo mě to, už jsme spolu měsíc, máma se furt ptá kdy tě přivezu ukázat.." zasmál se. "Ale..ale co když se jim nebudu líbit?" kousla se do rtu. "Nesmysl lásko, vždyť jsi úžasná. Nemusíš se bát moji rodiče jsou celkem normální." zamyslel se. "Hmm tak dobře, ale jestli se ztrapním tak to budeš žehlit." souhlasila nakonec Tessa. "Domluveno!" naklonil se k ní spokojeně Eliot a políbil ji na tvář, "Ale teď už pojď do vody nebo se tu upeču.." vyskočil a pomohl dívce na nohy...

Lex a El

Jakeovi geny pravděpodobně nebyly dostatečně průbojné, protože ty Erininy převládaly ve všech jejich dětech. Ellie a Lexie jako by jí z oka vypadly. Krásné mladé slečny podobné si jako vejce vejci. Jejich vztah a pevné sesterské pouto ani puberta nemohla ohrozit. Bylo až děsivé, jak stejné celý svůj dosavadní život byly. Sdílely lásku k přírodě a všemu živému, za což vděčily své mamince. Nicméně jejich absolutní nesamostatnost byla až k pláči. Jake s Erin je hodně rozmazlili a dívky na ně ve všem neustále spoléhaly. Neuměly vařit, prát natož nedej bože uklízet. Proto se Erin docela těšila, jak bude probíhat jejich vysněné soužití s bratrem. Po oslavě vzali rodiče děti na malou procházku, před jedním pěkným domkem se zastavili a Erin se na děti významně otočila, "Překvapení!!! Tohle bude váš společný, nový domov!" zakřičela slavnostně. Děti měly dost rozdílné reakce. Dívky nadšeně jásaly a radostí téměř přestávaly dýchat, ale Eliot... Eliot měl v očích smrt. Miloval svůj byt, miloval že žije sám a nemusí na nikoho brát ohledy, miloval tu volnost a teď? Teď mu to všechno brali..

Nový spolubydlící

Přípravy pokračovaly a Eliot se snažil sestrám pomáhat jak to šlo. Když toho dne zamířil do Newcrestu, čekalo ho ale malinkaté, chlupaté překvapení. Holky se snažily využít zbytek léta a dodělat zahradu dokud byl čas a ta opravdu začínala vypadat výborně. Kam se podíval byl nějaký starý, osázený hrnec, či koš. "Čau ségry.." mávl na ně od dveří a sešel ze schodů. V tom ho zahlédl. "Co je to za psa??" vyvalil oči na malého chlupáčka, který nadšeně zavrtěl ocáskem a utíkal očichat nově příchozího. "To je Loki, můj nový společník." postavila se za něj hrdě Ellie. "Co? Zbláznila ses? Co když se nesnese s Kevinem? Už takhle to pro něj bude obrovská změna a ještě pes do toho!" začal vyšilovat Eliot. "Oni to zvládnou neboj... navíc by si měl zvykat, Lexie chce taky psa. Máma říkala že každý můžeme mít jednoho mazlíčka." pokrčila rameny Ellie. "Máma říkala...jasně." protočil očima Eliot a pořádně si prohlédl pejska, kterého Ellie zvedla do náručí. "Hmm ty jsi ale prcek.." podrbal ho mezi ušima, "... a ty chceš co za psa Lex?" povzdechl si Eliot. "To nevím, ale nějakého velikého!" zasnila se dívka. "Nó bezva." řekl tak ironicky jak jen to šlo. "Hele nepruď, oni se snesou a budou si spolu hrát.." šťouchla do něj Ellie. Eliot už byl zase vytočený..

Domácí práce

"Hele je pátek, zítra přijde Tess, musíme tu trochu poklidit.." zavelel Eliot, když všichni přišli ze školy. "Co?? Konečně volno a ty chceš uklízet!" vzdychaly otráveně holky. "Co děláte jsme tři je to za chvilku hotový." zamračil se nechápavě Eliot. "Nojo, ale my jsme doma nikdy takový věci nedělaly.." protočila očima Ellie. "Co? Vy jste to nechaly jen na mámě?" vykulil oči. "Ona si nikdy neřekla o pomoc." pokrčila rameny zahanbeně Lexie. "Uf.. fajn tak já vám ale maminku dělat nebudu. Kvůli vašim psům je podlaha jak prase, všude je naslintáno a naťapáno, musí se vyprat a jedna z vás by mohla uvařit." zkřížil ruce na prsou. Připadal si najednou zase tak dospěle a zodpovědně. Holkám spadla čelist, "Ale..ale my neumíme vařit! A já teda vůbec nevím jak vyprat prádlo, máma to vždycky nějak třídí a pak tam zadává nějakej program, ale co já vím jakej?!" hájila se před prací Ellie, "Jo já taky nevím!" přidala se hned Lexie. "No ty vole.." špitl si pro sebe Eliot a promnul si spánky, "Fajn, tak El ty si udělej kýbl a stáhni tu podlahu, Lex ty zkus udělat něco k jídlu, radši bez vaření ať nám nechytne kuchyň, já jdu na to prádlo." rozhodil odevzdaně rukama a odebral se do prádelny. Pro holky to byl křest ohněm. Ellie z jejího stylu vytírání bolela záda ještě následující týden, protože se u toho ohýbala jako bumerang a Lexie se pokusila udělat k obědu salát. Krom toho že se řízla do prstu, ho zapomněla kompletně ochutit. Její salát byl jen mísa nakrájené, syrové zeleniny... 

Pokus o bruslení

Když Tessa přijela, Eliot ji vyzvedl na autobusové zastávce a vzal ji na bruslařskou dráhu, aby si trochu zablbli. Bohužel nedomyslel, že bruslení vyžaduje alespoň kapku umu a tak se na dráze oba dva potáceli jako páreček pomatených plameňáků. Brusle které si půjčili je absolutně neposlouchaly a dělaly si co chtěly. "E-Eliote! ELIOTE!!" zařvala v jednu chvíli Tessa a v další už ležela na zemi, "Auuu..." kňučela a odmítala se na ta satanova kolečka znovu postavit. "Proboha miláčku! Co je ti? Je ti něco?" dokymácel se k ní po nějaké době Eliot a málem na chudáka Tess ještě spadl. "Já chci pryč.." hleděla na něj ironicky nešťastně z pozice ležmo a předstírala pláč, který se záhy změnil ve smích. "Jo já taky." zasmál se oddechující Eliot a přidržujíce se zábradlí jí pomohl na nohy. Posadil potlučenou blondýnku na lavičku a došel pro osvěžující limonádu. "Nezlob se, to jsem moc nedomyslel.." hladil jí po natlučených zádech. "To nevadí, byla to docela zábava, příště nám to půjde líp." zazubila se blondýnka. Eliot ji měl vážně moc rád, na to jak byla krásná se chovala úplně normálně. Některé holky by už plakaly nad zlomeným nehtem a poškozeným účesem, ale Tesse to bylo fuk a to se mu hrozně líbilo. Když se vydali k nim domů, zastihla je silná bouře a oba doběhli úplně promočení. Tessa se rozhodla zůstat přes noc, protože se jí nechtělo v tomhle nečase jet domů. Eliot měl hroznou radost, že jí bude mít pro sebe celou noc. Kdyby jen tušil..

Špatné zprávy

"Já- eh.. já dojdu pro Eliota, vydržte.." začala koktat zmatená Tessa a Liana překvapeně zvedla hlavu, když uslyšela dívčí hlas, "Jé pardon, já.." snažila se zmatek urovnat, ale to už byla blondýnka na cestě do kuchyně. "Lásko? Doufám že mě nezabiješ, ale omylem jsem přijala hovor od nějaký opálený holky, čeká tam na skypsimu.." řekla opatrně Tessa. "To neni možný.." zatvářil se nevěřícně Eliot. "No očividně je, běž si to vzít, já tu počkám s holkama..." sklopila oči a šla si sednout na gauč. Eliot tomu stále nevěřil a tak zamířil do svého pokoje. "Klid.." sedly si k ní holky, když viděly její zmatený výraz, "..to bude Liana, žije až v Selvadoradě, je to jeho kamarádka z dětství, občas si volají." vysvětlily jí. "Aha, to jsem netušila, nikdy o ní nemluvil." odpověděla Tessa, které se viditelně trochu ulevilo. "No, ona s ním nějakou dobu nemluvila, ale to ti pak určitě brácha vysvětlí." mrkla na ni Lexie. "No to mně podržte!" dosedl Eliot před obrazovku, "Já nevěřim svým očím.." hleděl se skříženýma rukama a pobaveným výrazem na obrazovku počítače. "Nojo jsem to já. Promiň, nechtěla jsem ti zkazit večer, nenapadlo mě že.." nedořekla větu Liana a sklopila oči. "Že mám přítelkyni?" přimhouřil oči Eliot, "Proč vlastně voláš Liano, myslel jsem že už se mnou nechceš nic mít, když jsi se mnou od našeho rozhovoru v Selvadoradě už nepromluvila.." přimhouřil oči, chtěl jí to dát trochu sežrat. "Já vím promiň! Bylo to pro mě dost těžký když jsi odjel a bylo snazší tě pak nevídat.." přiznala Liana, "..ale máma je teď v nemocnici, není na tom dobře a já se tu cítila hrozně sama.." opřela se o židli a bylo vidět že má na krajíčku. "Ježiši, to mě moc mrzí, jak je na tom?" začal se hned vyptávat Eliot. "Moc dobře ne.." posmutněla dívka ještě víc...

Elizabeth

Té noci se Elizabeth Nelsonová, všem známá jako Beth vracela domů, do Forgotten Hollow. Nepospíchala protože nenesla moc dobré zprávy, ale byla ráda že je zpátky. Ve Straudově sídle vládlo ticho, zamířila tedy ihned do sklepení, kde našla toho koho hledala. "Fakt mě ničí tě takhle vidět, měl bys občas jít ven a nakrmit se.." pohlédla na zuboženého, zesláblého upíra, který seděl opřený zády o hibernační rakev, ve které stále ležela jeho o život bojující snoubenka. "Elizabeth, konečně jsi zpět!" chtěl se postavit, ale nohy ho už neunesly. "Přinesu ti nějaký plazmový sáček, máte něco v mrazáku?" zavrtěla hlavou. "Ne počkej, nechoď, co jsi zjistila?" hleděl na ni s nadějí v očích. "Euren i ten čaroděj jsou u rady v Drakilonu, nechtěli mi ale říct na co ho chtějí a i přes moje naléhání odmítli April jakkoliv pomoct, prý teď mají na práci důležitější věci.." rozhodila bezradně rukama, "..říkala jsem ti, že moje rodina stojí za nic." zkřivila znechuceně rty. Beth skutečně pocházela z velmi významné rodiny. Její rodiče byli jedni z hlavních zakladatelů upíří rady a to, že jejich dcera odmítla sloužit v Drakilonu, hlavním a největším městě upírů, jako její sourozenci, bylo pro ně velké zklamání. Beth, její bratr a sestra se matce narodili krátce po proměně, bylo to velmi vyjímečné. "Zatraceně!" zaklel Idris. "Co Eliot? Třeba by jí pomohl.." navrhla dívka. "Vždyť ty schopnosti vůbec neovládá... a April by s tím nesouhlasila.." povzdechl si Idris. "Máš snad lepší nápad?" rozhodila rukama Beth. Neměl. Neměl už žádné nápady a zoufalá situace si vyžaduje zoufalé řešení..

Našení

"Brácha! Brácha hádej co!" vtrhly dívky do domu. Eliot si otráveně povzdechl, jeho chvilka klidu byla u konce, "Copak, viděly jste poníka?" zvedl se z gauče. "Ha-ha.." hodila na něj otrávený pohled Lex. "Jeden třeťák nás pozval na Halloweenskou párty!!!" zakřičela hystericky Ellie. "A proč z toho máte takovou radost? Nikam nepůjdte, třeťáci chtěj hlavně chlastat a tahat do postele pitomý holky jako jste vy dvě.. ne, nebudu vás pak mít na svědomí." vrtěl hlavou zamračený Eliot. "Ty jsi taky třeťák a neděláš takový věci!" obořila se na něj Lexie. "Jenže já jsem já." odbyl ji, "A vůbec, dělejte si co chcete, co je mi do toho, ale nechoďte pak za mnou ubulený." mávl rukama a odešel k sobě do pokoje. "Teda, co se zas ozvala Liana chová se jak blbec.." koukla na ségru Ellie a ta jen přikývla. Odebraly se do pokoje Lexie, kde začaly nadšeně vymýšlet v čem na párty půjdou. "Určitě tam budou hrozně hezký kluci.." zasnila se Ellie, "Joo, bože já to ten týden nevydržím, to bude tak skvělý!" lapala po dechu Lexie. Brebentily o tom a hihňaly se další hodinu. Eliot ležel na posteli ve svém pokoji a musel se smát, protože jejich nadšené pištění a smích byly slyšet až k němu dolů, "Kozy pitomý.." vrtěl hlavou pobaveně. Poslední dobou byl hodně otrávený. Pořád myslel na svoje vystupování v the Colours, které mu mohlo zajistit start hudební kariéry a na to, že to tam vede ten zmetek Chester. Chtěl tam zajít už dávno, ale bál se že se zase naštve, až ho uvidí a stane se to co předtím. Jenže hraní v klubu se mu zalíbilo a chybělo mu, takže se to rozhodl risknout. Měl v ruce slušnou páku a chtěl ji naplno využít..

Plán

"Myslíš si že je to špatný nápad?" zeptal se černovlasý mladík své přítelkyně. "Upřímně nevím. Vydírat chlapa co ublížil tvojí mamce tím, že ho neudáš, když tě nenechá vystupovat, zní vážně šíleně. Nemyslím si že by to o tom chtěla s policií po té době mluvit. Zasloužil by dostat do huby a to pořádně, jenže pak už bys tam vystupovat určitě nemohl a začít hudební kariéru někde jinde než na ulici je sakra těžký, pravděpodobně bys neprorazil, takových co to zkouší je hodně.." pokrčila rameny Tessa. "Takže říkáš že je to dobrý nápad?" přebral si to v hlavě Eliot. "Už asi ano. Můžeš mu rozbít hubu potom, až budeš slavný.." mrkla na něj lišácky, "...teď ho alespoň můžeš využít." Eliot se zastavil a přitáhl si Tessu k tělu. Objal ji kolem pasu a zahleděl se jí do oříškově hnědých očí, "Miluju tě. Promiň že jsem ti to neřekl dřív, nevím proč, já.." zakoktal se, ale Tessa mu dala prst před rty a tichounkým "ššš" ho umlčela. Následoval něžný polibek jejích měkkých rtů, který mu zklidnil mysl a ujistil ho, že je vše v pořádku. Pevně ji objal a Tessa si musela skoro stoupnout na špičky, ale Eliot ji v sevření nadzvedl sám a políbil o něco vášnivěji. "Jak to děláš, že máš takovou sílu?" vrtěla dívka hlavou, když opět přistála nohama na zemi. Eliot jen pokrčil rameny a uculil se. Pokračovali v chůzi směrem k The Colours. "Vážně chceš pustit sestry na tu párty? Mám z toho špatný pocit.." nadhodila nové téma dívka. "Když je nepustím, budu nejhorší brácha na světě, když je pustím tak se hold možná spálej, ale to je už život. Musej se poučit z vlastních chyb.." pokrčil opět rameny Eliot. "Wau zníš tak dospěle, kdy se to stalo?" pohlédla na něj se zdviženým obočím překvapeně Tessa. "Co prosím? Já jsem rozumný pořád!" zlechtal ji Eliot dotčeně. "Dost už!" okřikla ho smějící se blondýnka," Tak jdeme na to..?" pohlédla o poznání vážněji na budovu po jejich pravici. "Jdeme.." zavelel Eliot.. 

Odrazovaní

"Je tu majitel? Potřebuju s ním mluvit.." zeptal se Eliot barmanky, když vešli do podniku. Barmanka na něj posměšně koukla, "Je nahoře v kanceláři, ale pochybuju že na tebe bude mít čas kluku..." přejela ho pohledem a začala leštit skleničky. "Dík.." odvětil Eliot a ignoroval její štiplavou poznámku. Tessa začala mít divný pocit. Když vyšli nahoru, okřikl je muž oděný v černém, hlídající dveře kanceláře," Stát! Vypadněte odsud, zábava je jen dole, tady nemáte co dělat!" zkřížil ruce na vypracované hrudi, aby působil ještě mohutněji a svaly na jeho pažích naběhly tak, že sako které měl na sobě mohlo každou chvíli prasknout, jak se látka napjala. "Ne, jsem tu správně, chci mluvit s Chesterem.." snažil se mu to vysvětlil chlapec. "Hele mladej kdo si myslíš že sakra jsi?" pohlédl na něj pobaveně bodyguard. Tessa ho začala pomalu tahat za ruku," Pojď pryč Eliote, asi to byl špatný nápad.." špitla. Najednou jí připadalo, že jsou hrozně naivní že tam vůbec šli. Všichni na ně koukali jako na pár namyšlených puberťáků a její odhodlání to zcela podrazilo. Eliot byl rozpolcený a nevěděl co dělat, když v tom se z kanceláře ozval hlas, "Pusť je dovnitř!". Bodyguard cosi zavrčel a otevřel dveře. Za katedrou, na velkém, polstrovaném křesle seděl Chester. "Čekal jsem, že se vrátíš. Posaďte se.." pokynul jim. Eliot s Tessou se nejistě posadili...

Dohoda

Dveře se zavřely a Chesterova gorila se postavila do rohu místnosti. Tessa se cítila hrozně nervózně, celá tahle situace jí nebyla vůbec příjemná, ale Eliot byl klidný. Od chvíle kdy Chestera zahlédl se pokoušel o jediné - krotit svůj vztek. "Tak povídej Eliote, co pro tebe můžu udělat?" přimhouřil oči Chester a podíval se na chlapce. "Chci tady dál vystupovat." začal Eliot, "To není problém." pokrčil rameny Chester, "Chci tu vystupovat v hlavním čase." pokračoval Eliot s odhodlaným výrazem ve tváři. Chester se lehce zasmál, "To nejde, máš talent, to jsem viděl, ale na tohle nemáš, neudržel bys publikum.." zavrtěl hlavou Chester. "Já to zvládnu, jen mi dej šanci." naklonil se dopředu Eliot a opřel se lokty o kolena. "Jsi sám a hraješ na kytaru. To není nic extra, potřebuješ nějaké další muzikanty, víc hlasů abys zaujal. Na kytaru hraje každý druhý.." podepřel si hlavu Chester a zadíval se z okna. "Dlužíte mu to! Dlužíte to jeho matce.." procedila mezi zuby Tessa, která byla až do teď úplně ticho. Chester na ni překvapeně pohlédl a pak se mu svraštilo čelo starostmi, "To máš pravdu, dlužím jí hodně.." zamyslel se, "..asi bych mohl trochu odlehčit svému svědomí.." pohlédl zklamaně na své dlaně položené na desce katedry, jakoby na nich měl nějakou špínu. Eliot na něj s napětím koukal. "Fajn, dostaneš tři páteční večery, budeš vystupovat od šesti do osmi, není to hlavní čas, ale tou dobou je tu je rušno i tak. Uvidíme jak ti to půjde. Ale jestli ty lidi nenadchneš tak po těch třech týdnech bez keců končíš, jasné?" udělal mu nabídku Chester. Eliot odhodlaně přikývl, "Jasné.". Když odcházel, nevěděl jestli se má radovat, nebo být ze sebe zklamaný. Využil toho hnusného činu, který tenhle hajzl spáchal na jeho matce, pro svůj vlastní prospěch. Připadal si, jakoby právě uzavřel smlouvu s ďáblem..

Úspěch, drogy a sex..

Když sešli do přízemí, cestu jim zastoupila trojice simíků. "No to se podívejme, koho to sem vítr zavál.." hleděl na ně pobaveně prostřední z nich. Tesse se málem zastavilo srdce. Nejdřív ten posměch, potom bodyguard a napětí v kanceláři a teď snad ještě nějací baroví rváči? Už toho na ni bylo moc. "Je čau lidi! Vůbec jsem si vás nevšiml, vypadáte úplně jinak.." prohlížel si Eliot své staré známé, "..teda až na tebe Reubene ty jsi furt stejnej." zachechtal se. Rozcuchaný blonďák se zazubil. "To víš, showbizys tě donutí.." pousmál se Jack, "Nahráváme desku, jeden lovec talentů se nás ujal." dodal hrdě. "Wau! Tak to je skvělý lidi! Fakt si to zasloužíte!" spadla brada Eliotovi. "A co vy dva? pořád spolu?" pohlédl na Jacka a Monu. "Už dávno ne, v týhle branži to nejde.." mávla rukou dívka. "Je sorry nechtěl jsem.." zčervenal Eliot. "Ne v pohodě. Nedá se to, když odehrajem vždycky se na nás sesypou fanoušci a fanynky no a pak se pije, sem tam nějaký drogy a afterparty. Ráno se probudíš v posteli se třema nahýma kočkama a ni nevíš jak se to stalo!" dořekl Jack a pak se s Reubenem začali lišácky smát. Mona se dívala jinam a dělala že ho neposlouchá. "Hele kam jsi vůbec zmizel? Několikrát jsme za tebou šli, chtěli tě vzít na kalbu, ale pak jsme zjistili že ve tvym bytě už žije někdo jinej?" šťouchl do Eliota Jack. "Já se odstěhoval, bylo to dost na rychlo já.., omlouvám se měl jsem dát vědět. Měl jsem dost práce." zčervenal opět Eliot. "Jo je mi úplně jasný jakou práci jsi měl.." zadíval se Jack na Tessu, která ihned sklopila zrak. "Nojo.." podrbal se Eliot na hlavě, "Hele zavoláme si jo? Někdy se sejdem. My už teď musíme." rozloučil se s nimi a oba rychle vypadli ven. "Co podnikneme na Halloween? Je to už v pátek." zeptala se Tessa před podnikem. "A co zůstat u mě a koukat na horory s miskou popcornu? Holky budou na té párty, budem mít dům pro sebe.." zavrněl spokojeně nad tou představou. "Hmm, platí!" kousla se do rtu Tess a políbili se na rozloučenou..

Halloween 

Uteklo to jako voda a pátek byl tady a tedy i dívkami velmi očekávaný Halloween, svátek duchů a nemrtvých. Upíři v tento den rádi vyráželi do ulic, slavili spolu s ostatními simíky a poslouchali chvály na to, jak skvěle a realisticky jejich převlek za upíra vypadá. Všechny domy v Newcrestu už byly vyzdobené a Eliot se sestrami nezůstával pozadu. Na domě a plotech se už ve větru třepotaly barevné fáborky a od rána se na zahradě vyřezávaly dýně. Lexie vyřezala ducha, Ellie udělala bláznivou dýni a Eliot se pokusil o sovu. Ellie si u toho zlomila nehet a její klení se rozléhalo celým Newcrestem, "Zatraceně! Zrovna když je dneska ta párty!". Eliot se jí snažil uklidnit tím, že na nehty se jí fakt nikdo koukat nebude, ale sklidil za to dost nevraživý pohled, následovaný nenávistným mlčením. Později odpoledne přijela Tessa a s Eliotem se pustila do příprav na vlastní ideální večer. Krok první, obléct se do pyžama, krok druhý, sednout si na gauč a zůstat tam až do večera. Holky se fintily snad dvě hodiny. "Tak my jdeme vy lemry!" šly se před odchodem předvést dvojici uvelebené na gauči. "Vypadáte teda famózně! Užijte si to." dodala jim sebevědomí Tessa. "Hlavně nic nevyveďte.." mávl rukou Eliot, který zažraně sledoval film v televizi a odmítal odtrhnout oči od obrazovky. Holky na něj hodily nasupené pohledy, ale pak jen mávly rukou, protočily očima a vydaly se na párty..

Párty

"Čau holky, to je super že jste dorazily!" přivítal dvojčata Jordan, přestrojený za bůhvíco. "Další prvandy? Měla to být párty třeťáků!" zaúpělo děvče stojící opodál. převlečené za princeznu Leiu. "V našem ročníku už je profláklý děvkař, tak asi musí lovit jinde.." zachichotala se blonďatá víla stojící vedle ní. "Neposlouchejte je.." mávl rukou Jordan, "Vítejte v domě hrůzy!" zahučel a snažil se aby to znělo děsivě. "Díky za pozvání, vypadá to tady super." usmála se Lexie při pohledu na vyzdobený dům. Ellie začínala být docela nesvá, ty dvě holky na ně pořád koukaly, něco si špitaly, chichotaly se a ona nebyla ten typ, co by to dokázal hodit za hlavu a povznést se nad to, v tom se od svého dvojčete kapku lišila. Chvíli si povídali venku, ale když začalo pršet, všichni se běželi schovat do domu. Byla tam plno dalších lidí a celý prostor byl krásně Halloweensky vyzdobený, "Tak vážení, tohle je Lexie a Ellie, jsou to prvandy tak na ně buďte hodní.." snažil se Jordan přeřvat klábosící dav, což nebylo jednoduché. Několik simíků zvedlo ruku na pozdrav, další si jich nevšímali. Bylo jasné, že v centru pozornosti se nacházela blondýnka přestrojená za upírku, kolem níž se neustále střídala pánská společnost. Pohled Ellie padl na simíka v převleku piráta. Vypadal smutně, nebo možná naštvaně a vůbec nevnímal své okolí. V ruce držel láhev piva, jeho pohled směřoval kamsi do ztracena a byl duchem nepřítomný. "Musíme vám sehnat nějaký pití!" vytrhl ji ze zamyšlení Jordan a tak se společně přesunuli ke stolu s kelímky...

Zábava, seznamování a chlast..

Zábava pokročila, u mnohých doprovázena pokročilou opilostí. Jeden muchlující se pár už dokonce obsadil ložnici Jordanových rodičů, ale on sám už byl tak opilý, že ho ani nenapadlo, jaký průser by z toho mohl být, kdyby na to rodiče později přišli. Lexie už se docela začínala točit hlava, seděla na gauči obklopená kluky a stala se tak hlavní konkurentkou blonďaté dívky v kostýmu upírky. Vedle stojící víla nechápala co se děje, věřila že volba jejího kostýmu bude budit dojem, že je roztomilá, kouzelná a přitáhne pozornost, ale nikdo se o ni nezajímal, bylo to deprimující. Ellie se většinu večera bavila se skupinkou na gauči a dělila se o pozornost se svým dvojčetem, ale ten osamělý kluk, který se s nikým nechtěl bavit, neustále přitahoval její pozornost, ačkoliv si to neuvědomoval. Když už měla trochu víc upito, sebrala odvahu a rozhodla se s ním promluvit. "Ahoj, já jsem Ellie.." přišla k němu. "Hm.." zamručel kluk s pohledem upřeným na zeď před sebou, ale myšlenkami někde úplně jinde. "Trápí tě něco?" hleděla na něj se zájmem Ellie, chtěla mu nějak pomoct, rozveselit ho. "Do toho ti fakt nic není.." odsekl otráveně kluk a šel si najít jiné klidné místo, aby ho přestala otravovat. Ellie to mrzelo, nechtěla působit vlezle. Nálada se jí zkazila a párty ji pomalu přestávala bavit. Její sestra byla mezi tím pod palbou lichotek, "Jsi fakt kočka Lex, nechceš jít někam kde budem mít klid..?" nakláněl se k ní už velmi opilý punker, v převleku za policistu. "Co do ní děláš vole!?" nárokoval a hájil si ji Jordan. Lexie je moc nevnímala, hlava se jí točila a její pohled spočíval na obraz s upírem před ní. Připadlo jí to zvláštním způsobem vzrušující. Ze zamyšlení ji vytrhl Ryan, který už nějakou dobu spal opřený o gauč a který se teď sesunul k jejím nohám. "Bože můj, musíš si o něj opírat nohy?" sjela vedle sedícího punkera, který se jen pobaveně uchehtl. S Jordanem ihned vyskočili a snažili se Ryana probudit..

Zpráva

Zatímco dívky popíjely, pařily, opíjely se a užívaly si večírku, jejich bratr se svou dívkou trávili večer v úplně jiném duchu. "Já se nechci dívat na horor, venku už je tma.." zaprotestovala Tessa a hodila si do pusy jeden popcornový pukanec. "No právě, atmoška! To k tomu patří, musíme se bát lásko, jinak to nejde.." vrtěl hlavou s ironicky vážným výrazem Eliot a pustil film s názvem "Masakr za úplňku". Neuběhlo ani půl hodiny a Tessa už zavírala zděšením oči, "Proč? Řekni mi proč jdou ti pitomci do toho lesa, uprostřed noci?" nadávala. "Protože o tom ten film je, kdyby šli do nákupáku, tak se nikdo bát nebude.." hihňal se Eliot. "Nechoď tam, dyť je to úplně podezřelý! Nechoď..." křičela Tess na dívku v televizi, "..no! Já ti to říkala, ale když jsi blbá, tak jsi teď mrtvá.." pleskla se do čela Tessa. "Lásko s tebou je to daleko zábavnější než by měl horor být.." dusil se smíchy vedle sedící Eliot. "Fůůj motorovka!" odvrátila oči Tessa, ale zvědavost jí donutila je opět otevřít, ".. no tak tohle je ale nechutný..." zaxichtila se znechuceně a lhala by kdyby necítila, jak se snědený popcorn vrtí v jejím žaludky, připraven vydat se cestou, kterou tam přišel. "No vidíš, zvládla jsi to!" objal ji Eliot, když film v půl jedné ráno skončil. "Teď ale neusnu.." přitulila se Tessa. "To doufám!" zavyl spokojeně Eliot a začal ji líbat. Než se dostali k něčemu vášnivějšímu, přerušil je Eliotův telefon. Byla to zpráva od Lexie..

Co se stalo?

"Kdo je tam?" vyskočila v křoví se schovávající Ellie, když dvojice dorazila k Jordanovu domu, "Ach...brácha, Tess.. díky bohu že jste tady!" oddechla si úlevou a padla Eliotovi kolem krku. "Co se stalo proboha? Kde je Lex?" mračil se Eliot. "Všechno se to najednou podělalo.." začala vyprávět Ellie, "..všichni jsme pili a bavili se, bylo to fajn, jenže najednou začal být jeden kluk, s ohromným čírem, hrozně dotěrný." zamračila se, "Ta pitomá blondýna ho ještě povzbuzovala, vem si co chceš, proto je Jordy pozval, říkala." zkřížila ruce na prsou a nervózně přešlápla. Tessa s Eliotem si vyměnili znepokojené pohledy. "On se zasmál a popadl Lexie. Začal ji osahávat, ale ona se bránila. Jordan se jen tupě usmíval a mlel o nějakých prasárnách. V tom mě jiný kluk, popadl za ruku a vytáhl mě ven. Hrozně jsem se bála, ale on mě odvedl sem a řekl mi ať zůstanu schovaná." pohlédla na ně, "Hrozně jsem se bála o Lexie, chtěla jsem se vrátit a pomoct jí, ale bála jsem se. Ona se ale nedala, kopla toho kluka s čírem do holeně, vysmekla se mu a utekla po schodech do patra. Zamkla se v koupelně a teď tam čeká, protože nemůže ven. Ještě že máme s sebou telefony, hrozně se mi ulevilo když mi napsala, že je v pořádku... pak řekla že napíše tobě, tak jsem čekala... no a teď tu jste!" usmála se úlevou. "Já vám to říkal... já vám říkal nelezte na párty ke třeťákům, budou se vám jen chtít dostat do kalhotek!! Ale né, vy jste sem musely jít... pitomý holky!!" seřval ji Eliot. "Zlato pohlídej jí a zůstaňte tady, já jdu pro Lex.." políbil Tessu na tvář a vydal se k domu. "Dej si pozor, budou dost opilí a bez zábran.." odvětila starostlivě dívka. "To oni by si měli dát pozor!" zavrčel Eliot a zpozoroval malou jiskřičky energie, která mu probleskla mezi prsty... 

Odplata

"Kterej z vás idiotů ošmatlával mojí sestru?" zamručel Eliot na skupinu puberťáků. Všichni mlčeli, ale úkosem se dívali na reakci Jordana, "Co koukáte, já na ní ani nesáhl..!" bránil se chlapec s modrou tváří. "Ale vedl jsi dost úchylný řeči.." spražila ho pohoršená blondýnka, které se konečně dostalo vytoužené mužské pozornosti, když všechny ostatní dívky zmizely. Eliot k němu třemi ráznými kroky došel a popadl ho za kostým, "Kde je ten druhej? A modli se, že si vybiju všechen vztek na něm.." vrčel Eliot. "Je nahoře, nemůžem ho odtamtud dostat, jak se napije, je dost agresivní.." vysvětlil Eliotovi hnědovlasý kluk v převleku piráta. Eliot, ač nerad, Jordana pustil a vyšel po schodech do patra. "Pojď ven pusinko, nic ti neudělám.." zaslechl úlisný hlas z chodby. "Táhni do háje!" ozvala se Lexie z poza dveří. "Hele do teď jsem byl milej, ale jednou od tamtud budeš stejně muset vypadnout!" praštil pěstí do dveří pankáč. "Hej frajere!!?" zařval na něj vzteky Eliot, "Na holky si dovolovat umíš co? Tak pojď, ukaž mě co umíš!" zatarasil chodbu Eliot a zatnul pěsti. Ačkoliv se snažil celou dobu ovládat, úplně se mu to už nedařilo a jiskřičky energie na sebe nenechaly dlouho čekat. "Do háje! Co to má sakra bejt?? Co seš zač???" pohlédl na něj vyděšeně pankáč. "No tak pojď!! Předveď se!!" pobídl ho Eliot a jeho dlaně probily energií ještě víc. "ÍÍÍÍííík!" vyjekl vyděšený pankáč a jeho kalhoty začaly najednou vlhnout. Eliot na celou situaci nevěřícně hleděl. Jiskření ustalo v pravou chvíli, protože se do patra vydala skupinka zvědavců, kteří nutně potřebovali vědět, co se děje. "Hele chlape, ty ses fakt pochcal?" zeptal se pobaveně Eliot. Skupinka za ním vyprskla smíchy. Smály se až se téměř dusili smíchy a někteří si to dokonce fotili. Eliot byl spokojený, zničená pověst byla mnohem lepší odplata, než nějaký ten monokl.. 

Nešťastnice

"Tak, a můžeme jít konečně domů!" usmála se Tessa a objala Eliotovy sestry spokojeně kolem ramen. "Jo, fakt dík za záchranu brácha, to bylo super! Čím jsi ho tak vyděsil?" koukla na bratra nadšená Lexie. Eliot se podrbal na hlavě, "Ani nevím, šlo to docela samo.." odpověděl nejistě, "Jdem, už si chci lehnout.." popohnal dívky a štěbetající trojice vyrazila k domovu. Eliot se ještě pro jistotu zastavil a ohlédl se k domu, jestli za nimi někdo z puberťáků náhodou nevyšel a nesleduje je, ale jeho pohled upoutalo něco úplně jiného. Cosi bledého vykukovalo z poza hustého keře. "Co to sakra...?" přimhouřil Eliot oči a šel si to pořádně prohlédnout. Když přišel blíž, zalapal po dechu, okamžitě mu přejel mráz po zádech a udělalo se mu zle od žaludku. Za keřem ležela úplně bílá, mrtvá dívka. Eliot si ihned všiml dvou krvavých dírek, které zářily na jejím bledém, odhaleném krku. "Upír!" špitl pro sebe a nervózně se rozhlédl. Potom ještě jednou pohlédl na mrtvou dívku před sebou. Její potrhaný oděv a potlučená tvář vypovídali o tom, že o svůj život urputně bojovala. Rozmazaná řasenka mu napověděla, že nejspíš plakala, když svůj boj nakonec vzdala. Sáhl jí na zápěstí, byla studená jako led a neměla žádný tep. "Promiň, tobě už stejně nepomůžu.." pohlédl na ni lítostivě a rychle vyněhl za děvčaty. Strach z upíra mu dodal na rychlosti. "Co tu tak stojíte? Zalezte do baráku!" nahnal nechápavé dívky do domu a zamkl dveře... 

Upíří problém

"Idrisi? Tohle je můj přítel Cornelius.. možná ho znáš, dohlíží na upíry v San Myshunu... přišel ti něco říct.." začala opatrně, nervózně přešlapující Beth. "Ne jemu ne, musím mluvit s April, to co se teď děje je vinou její nepřítomnosti, kde je?" přerušil ji Cornelius klidným, ale hlubokým a vážným hlasem. "Tak pojď, ukáži ti kde je..." povzdechl si Idris a odvedl upíra do podzemí sídla, "Můžeš jí zkusit něco říct, ale asi ti neodpoví.." nadzvedl víko hibernační rakve. Vypadala jakoby spala, čas kolem ní plynul, ale nijak se jí nemohl dotknout, byla stále stejně dokonalá a Idrisovat hruď se bolestí stáhla, když ji opět spatřil. "Co se jí stalo? Jak dlouho už tam je?" zavřel opět rakev Cornelius, teď už o poznání méně klidný. "Byl tu Euren, naháněli společně jednoho čaroděje. Došlo k boji, nevím co se stalo. Když jsem jí našel, přinesl jsem ji sem, ale už je to pár měsíců a nic se nestalo... Znám jednoho kluka, možná by jí pomohl, ale.. je to ještě dítě, nemůžu riskovat jeho život.." zamračil se Idris a začal už po sté svádět vnitřní boj touhy proti rozumu. "Rozumím." zpracovával informace Cornelius, "Řeknu ti, co se děje. Přišel jsem, protože venku začíná mít její nepřítomnost ohromný dopad. Šíří se zvěsti, že April zmizela. Upíři zdivočeli, přestávají být obezřetní, protože je nikdo nehlídá, zabíjejí beztrestu obyčejné simíky. Včera byl Halloween, bylo zabito přes dvacet simíků z okolních měst. Dohlížím na upíry pouze v Myshunu a výtržníky stihl trest, ale ne všichni vůdci jsou důslední jako já, někteří už svá města nehlídají, protože je taky nikdo nehlídá... Zavládla tu anarchie a jestli se to rozkřikne ještě víc, přijde to sem vyřešit někdo z Drakilonu.." položil Idrisovi ruku na rameno, "..mám April rád, jestli máš možnost ji zkusit přivézt zpět mezi nás, udělej to. Tahle situace se bude jen zhoršovat...". Idris neměl ani tušení co se venku děje, neopustil sídlo co uložil April do té rakve. "Beth, přiveď ho prosím.." řekl zlomeným, tichým hlasem. Dívka si jen povzdechla a hbitým skokem se přeměnila v netopýra... 

Noční můry

Noc po Halloweenu Eliot nezamhouřil oka. Ležel na posteli vedle spící Tess, neustále šponoval uši, aby mu neuniklo žádné cvaknutí a ostražitě sledoval okna, zda se za nimi neplíží nějaký útočník. Další noc nebyla o nic lepší. Byl unavený, takže se mu tentokrát už podařilo vyčerpáním usnout, ale celou noc ho pronásledovaly šílené noční můry, plné krvežíznivých upírů a hromadících se mrtvol. Často se budil, tričko měl úplně provlhlé potem a srdce mu bilo jako o závod. Vzpomínka na mrtvou dívku ho pronásledovala jako vlastní stín. Dívčino tělo našli ráno po Halloweenu. Byla to nějaká starší paní venčící v brzkých hodinách svého psíka. Její vyděšený křik se v ranním tichu rozléhal ulicemi a probudil i stále přiopilá dvojčata. Když přijela policie a koroner, místo prošetřili a vyslechli všechny poblíž žijící simíky. Elioto se cítil mizerně, když jim lhal, že si večer ničeho nevšiml, ale jeho výpověď by policii stejně nepomohla a ještě by ho mohli podezírat, tak raději držel jazyk za zuby. Nakonec dívku prohlásili za oběť sériového Halloweenského vraha, který má na svědomí prý hned několik životů a utahuje si z policistů a veřejnosti tím, že se vydává za upíra. Eliot tomu moc nevěřil. Když toho rána do jeho pokoje začalo proudit mdlé světlo, podzimního rána, rozhodl se ukončit své spací trápení a posadil se. Hlava ho bolela od přeleženého krku a cítil se unavenější než večer. Jeho pozornost upoutal rozsvícený telefon na nočním stolku. Líně se pro něj natáhl přes postel a podíval se na display. Přišla mu zpráva...

Pravda a prosba..

Když ho spatřila, cítila se opět jako středoškolská puberťačka. Ten krásný úsměv a rozcuchané havraní vlasy... Měla ho raději než by kdy sama sobě přiznala. O to horší pro ni bylo, žádat ho, aby riskoval svůj život, přestože šlo o April. Beze slova k němu došla a pevně ho objala kolem krku. Se zavřenýma očima nasála jeho vůni a na chvilku si představila, že jí ještě bije v hrudi srdce. "Taky tě rád vidím.." objal ji nazpět Eliot, ale dívka ho ani po chvíli stále nepouštěla, "Beth co se děje? trochu mě děsíš.." začal mít jisté podezření. "Pojď se posadit.." pustila ho dívka a se sklopeným pohledem zamířila k lavičce. "Musím ti toho tolik říct.." položila si tvář do dlaní a pustila se do vysvětlování, "..pamatuješ si April viď?", začala opatrně. Eliot přikývl, ale okamžitě ho zarazilo, že se Beth s onou upírkou zná také, což vedlo ke zjištění, že Beth je také upírka a následné vysvětlování problémů zvaného Dominik alias Axel. "Tak ty jsi mě měla jen hlídat.. já myslel že jsme vážně kamarádi." kouknul na Beth dost odměřeným pohledem. Důvěra, na které rostlo jejich přátelství se bortila jako hromádka z karet. Beth se cítila hrozně. "A ten Axel je teda pryč?" zeptal se. "Ano je." přikývla Beth. "A ti mrtví všude, za to může Aprilina nepřítomnost jo?" zkrabatil čelo, "Kolik vás tu proboha kolem je?" rozhlédl se zamračeně. "Ano..Pár desítek v každém městě..." odvětila Beth. "Fajn, tak jedem, vem mě za ní." rozhodil rukama po několika minutách přemýšlení Eliot. "Vážně?" pohlédla na něj překvapeně Beth, čekala že ho bude muset ovlivnit aby šel. "Jo, sice je to upír, ale April je moje rodina, máma říkala že dávala pozor už na mojí babičku, byla tu celej můj život a já chci aby tu jednou byla i pro moje děti, jestli nějaký budu mít..." pokrčil rameny Eliot. Beth se po jeho slovech najednou cítila podivně prázdná. Společně se mlčky vydali na cestu do Forgotten Hollow...

Dlouhá cesta

"Wow! Koho jsi zakousla pro takovou motorku? Je parádní!" písknul obdivně Eliot, když došel s Beth na parkoviště, ale rýpavou poznámku si neodpustil. "Představ si, že jsem si na ni vydělala, né každej upír je vražedný monstrum.. sedej." odpověděla ostře. "Co helma?" pátral pohledem chlapec. "Já jí nepotřebuju a ty jsi v bezpečí, mám dost rychlý reflexy neboj." odpověděla už klidněji Beth. "Fajn. Hele a proč nosíš vůbec ty brejle? Neříkej že upíři mají problém se zrakem.." vyzvídal Eliot. "Vážně trochu špatně vidím. Je to sluníčkem, moje oči si na něj nějak nechtějí zvyknout, mám v těch sklech silný UV filtr. V temné formě mám zrak perfektní, ale budila bych pozornost. Mezi simíky musím ve dne nosit brýle." odpověděla střepatá černovláska, "Drž se!" houkla přes rameno a Eliot se jí bez váhání chytl pevně kolem pasu. "Není to nebezpečný ve Forgotten Hollow? Přece jenom je to tam plný upírů.." znejistěl Eliot a vzpomněl si na potrhanou mrtvou dívku. "Je, ale až v noci, proto jedem přes den, většina upírů na slunce nesmí." řekla Beth, přidala plyn a motorka ladně vklouzla na silnici. Byl to úžasný zážitek a Eliot si cestu vážně užíval. Vítr mu čechral vlasy a foukal skrze bílé tričko. Jediný nedostatek byl, že mu občas něco vletělo do očí a tak se raději krčil za černovlasou dívkou. Jeli dlouho. Za městem projeli hustými lesy a vydali se po neznačených horských cestách. Eliot neměl nejmenší tušení kde jsou a kudy by jel zpět. Cesta trvalo něco přes hodinu a to jen proto, že Beth jela opravdu rychle. "Vítej ve Forgotten Hollow!" ohlédla se na něj s úsměvem, když vyjeli z lesů do malého horského údolí, zalitého přízemní mlhou. Eliot se se zájmem rozhlížel. Polorozpadlé, staré domy, náhrobní kameny, mrtvé stromy.. jo takhle nějak si to tu představoval. Beth vyjela na kopec a zaparkovala motorku před největším sídlem...

Snaha

Idris už na ně čekal ve sklepení. Beth si všimla znatelné úlevy v jeho tváři, když za ní do místnosti vešel Eliot. "Díky moc, že jsi tady." pohlédl vážně na chlapce. "Ještě neděkuj, vůbec nevím co dělat." přiznal Eliot. "Jen se soustřeď na to co chceš udělat, tvoje schopnosti jsou dost podobné těm čarodějným, jen jejich síla pochází ze země, případně z krve a různých obětních rituálů, tvoje energie je díky tvému původu spíše kosmická. Teda řekl bych.." podrbal se na zátylku Idris.". "No bezva.." zaxichtil se Eliot, "Tak kde jí máš?" rozhlédl se znepokojeně po místnosti plné rakví, "Máte to tu fakt hezky vyzdobený." neodpustil si poznámku. "Tady.." řekl tiše Idris a otevřel jednu z nich, ve které ležela nehybná dívka. Opatrně ji vzal do náručí. "Buď opatrný!" objala Eliota kvapně Beth, "Když ucítíš že moc slábneš, okamžitě přestaň!" šeptala mu do ucha. "Dobře." objal ji nazpět Eliot. Došlo mu, že jejich přátelství možná nakonec opravdu nepředstírala. Idris položil bezvládné Aprilino tělo na zem a zaujal místo po boku Beth. Eliot přešel k bělovlasé dívce a klekl si na jedno koleno. Vůbec netušil co dělat, ale snažil se jednat intuitivně a tak položil ruku na její hrudník, tam kde by mělo být srdce. Přivřel oči a soustředil se, ale vůbec nic necítil. Zamračil se, naštvaný svým selháním. Idris chvíli nervózně přešlapoval a pak si raději dřepl a úkosem pozoroval svou mrtvou snoubenku. "Hmm že by byl problém jinde?" špitl si pro sebe Eliot, ale Beth ho slyšela dobře a nechápavě těkala očima z April na Eliota. Ten sundal ruku z Apriliny hrudi a opatrně se dotkl jejího čela. "Tady... tady je ten problém..." zamračil se Eliot se zavřenýma očima, plně soustředěný. Beth zahlédla krůpěj potu, která mu stékala po spánku. Najednou z pod jeho prstů začala vycházet oslnivá záře. Přihlížející Démon začal vyděšeně mňoukat... 

Podivno

Když Eliot opět otevřel oči, zamžoural do ostrého, jasného světla. "Hledáš někoho?" ozval se mužský hlas odněkud z té záře. Chlapec se zmateně ohlédl, jeho oči si začínaly přivykat a on zjistil, že se ocitl někde úplně jinde. Už nebyl v místnosti plné rakví. Jeho pohled padl na muže, který na něj tázavě hleděl, čekajíc že dostane odpověď. Eliot ho ještě nikdy neviděl, tu zjizvenou tvář by si určitě pamatoval. "Já.." znovu se zmateně rozhlédl, "... hledám April." dokončil odpověď v naději, že dostane nějakou užitečnou odpověď. "Ach jo, už mi za ní začínají chodit kluci.. no jednou to přijít muselo, počkej tady pošlu ji ven." pousmál se černovlasý muž, otočil se a vešel do obrovského sídla. Ani ten dům Eliot nepoznával, všude kolem nebylo nic než pole, louky a lesy, nevěděl čeho se chytit. A odkud se sakra brala ta nepřirozená bílá záře? Když se dveře znovu otevřely, vyšla z nich černovlasá dívka, Eliotova věku. "Ahoj, to ty mě hledáš?" pohlédla na něj překvapeně. Ten hlas! Ten hlas přece znal. " April?" pohlédl zmateně na dívku před sebou, vůbec ji totiž nepoznával. Černé vlasy, tyrkysové oči, barevné oblečení a minimální makeup.. vypadala jako obyčejná, hezká holka, se kterou by klidně mohl chodit do školy. Co se to s ní k čertu stalo? "Jo a ty jsi...?" zkrabatila obočí dívka. "To jsem přece já! Eliot, ty mě nepoznáváš?" odvětil chlapec zmateně. "Eliot? Neznám žádného...Eliota..." zamyslela se dívka, ale najednou se její výraz změnil, "..Eliote!", vykřikla překvapeně, "Proboha Eliote, co..? Co tu děláš? A... co tu dělám já?" rozhlížela se zmateně, pod návalem vracejících se vzpomínek.. 

Kde to jsme?

"April, kde to vůbec jsme?" snažil se celé situaci přijít na kloub Eliot. "Em, tohle je dům kde jsem vyrůstala, pojď.." snažila se dívka opět začít soustředit. "Představíš nás zlatíčko?" zatarasil jim cestu pár dospěláků, Eliot si ihned všiml, že i žena má podivně zjizvenou tvář, asi neměli zrovna jednoduchý život. "Jasně, tohle je Eliot, můj kamarád a tohle... tohle jsou moji rodiče Eliote." představila je April. Eliot zůstal stát jak opařený s pusou dokořán. April byla upírkou už přes sto let, možná ještě déle, jak tu mohli být její rodiče? "Jak to, že ona si sem může vodit kluky a já ne?" ozval se posměšný dívčí hlas. "A tohle jsou moji sourozenci, Freya, Daniel a Holly." otočila se April a představila příchozí trojici. "Zdravím.." mávl rukou vyjevený Eliot. April ho odvedla za dům na lavičku, kde měli větší klid. "Jak je tohle možný? Tvoje rodina.. a ty.. vypadáš úplně jinak.." snažil se utřídit myšlenky Eliot. April seděla vedle něj a opírala se lokty o kolena s pohledem upřeným někam do dáli, "Nejsem upír. Takhle by vypadal můj život kdybych se tehdy rozhodla jinak.. mnohokrát jsem se v myšlenkách vracela k této části mého života a říkala si, jak by to asi vypadalo, kdybych zůstala...živá." opřela se zády o lavičku, "Vůbec mi to nepřipadalo divné, bylo to jako krásný sen... jak dlouho jsem tady? A kde vůbec jsme?" pohlédla zvědavě na Eliota. "Jsme v tvojí hlavě a ležíš takhle v bezvědomí už několik měsíců.." odpověděl ihned. April nevěřícně vydechla a prsty si zakryla otevřená ústa, "To přece není možné... jak se to mohlo..? To ten zatracený čaroděj, viď!?!!" zvážněla najednou a Eliot zpozoroval okamžitou změnu nálady v její tváři, zaléval jí vztek, "Jo, ale já nevím jak odsud April. Něco tě tu drží." pohlédl na ni vážně. "Myslím že má rodina. Kdybych si zvolila tuhle cestu, moje sestry by měly lepší život a taky bych ho prožila po boku svých rodičů. Mohla jsem s nimi strávit mnohem víc času. Po mojí proměně jsem musela být ve Forgotten Hollow abych jim neublížila a potom.. vše jsem zvorala a nechtěla jsem jim jít na oči, jenže oni pak zemřeli a já je už nikdy neviděla.." zvedla se a odvrátila tvář, aby Eliot neviděl, že jí zvlhly oči. "April, musíš si to odpustit, ano? Musíš to nechat být, co se stalo, stalo se a ty jsi teď úplně jiná. Oni už jsou mrtví a ty se tím stále užíráš. Nech je jít.." objal jí Eliot a několik dívčiných slz skrápělo jeho rameno. April si musela znovu sednout a přemýšlet nad jeho slovy...

Sbohem

Seděli tam dlouho. Odpustit sama sobě, byl jeden z nejtěžších úkolů, který před April kdy stál. "Já.. musím udělat ještě jednu věc.." zvedla se rozhodnutě po dlouhém mlčení. Eliot ji chtěl následovat, ale když se postavil, hlavou mu otřásla silná závrať a nohy selhaly. "Eliote!" vyskočila k němu hned April, ale chyběl jí upíří síla. Oba se sesunuli k zemi. "Co je ti?" hleděla na něj ustaraně. "Jsem tu už moc dlouho, asi...asi mi docházejí síly.." oddychoval zhluboka chlapec. "Tak se vrať, já už se odsud nějak dostanu." navrhla mu černovláska. "To nemůžu, narušil jsem to tady svojí přítomností, jestli odejdu, nejspíš zase na všechno zapomeneš.." snažil se postavit na nohy. April ho rychle podepřela a vedla ho k domovu, "Dobře, vydrž prosím.". Byl to pro ni úplně nový pocit, už dlouho si nepřipadala tak slabá a bezmocná, odvést ho do domu jí stálo více sil, než by si kdy pomyslela, "Smrtelníci jsou vážně slaboši.." odfrkla si v duchu naštvaně. Uvnitř uložila vyčerpaného chlapce na gauč, "Odpočívej, já... myslím že se musím rozloučit. Říct sbohem.." pohladila ho po vlasech. "Co se mu stalo?" ozval se Zoin hlas z kuchyně. "Mami! Tati!" vyběhla k rodičům April a oba je pevně objala, "Mám vás strašně ráda, víte to že jo?" vodopády slz se jí spustily po tvářích, tak moc o ně nechtěla znovu přijít. "Ach holčičko, my tebe přece také." pohladila ji po tváři máma. "Ale já spoustu věcí zvorala.." hleděla na ně uplakanýma očima April. "To neznamená že tě milujeme o něco méně broučku, všichni jsme udělali v životě spoustu chyb.." pohlédl na ni vážně táta, jeho upíří minulost nebyla zdaleka dokonalá a měla spoustu temných chvilek, na které nebyl pyšný, "..důležité je, že jsme teď tady a máme jeden druhého." dodal a políbil ji na čelo. "Hromadné objetí!!" přiřítila se Freya následovaná Holly a Danielem. Všichni naskákali do jednoho chumlu a tiskli se k sobě. Ty úsměvy, ten smích, ten úžasný pocit štěstí a lásky... tuhle chvíli si April navždy uchovala ve svém nesmrtelném srdci, jako tu nejkrásnější vzpomínku. Odpustila si, protože si najednou byla jistá, že by jí odpustili i oni. Ucítila, jakoby z ní spadla obrovská tíha a pak vše kolem ní, zalilo oslňující, jasné, bílé světlo... 

Procitnutí

April otevřela oči. Oslepující záře byla pryč a vystřídalo ji šero, vlhko a chlad Straudova sklepení. "Je zpátky!! Ona je zpátky!!" vykřikl štastně známý, mužský hlas a během mžiku ji jeho majitel svíral v náručí. "Lásko.." vydechla spokojeně April a pevně Idrise objala. "Myslel jsem, že jsem tě ztratil..." přiznal smutným hlasem. "Ale neztratil." pohladila ho po tváři April. "On zkolaboval, neslyším jeho srdce!" přerušila je lehce hysterická Beth. April se ihned otočila jejím směrem a pohledem sjela na nehybného Eliota, který ležel na zemi hned vedle ní. "No tak, kluku tohle mi nedělej!!" zatřásla s ním April, "No tak!!" zatřásla silněji, ale chlapec se ani nepohnul. Popadla jeho ruku a snažila se nahmatat pulz. Nic. Srdce netlouklo a Eliot nedýchal. "Zatraceně!" zaklela April. Beth převzala iniciativu, zaklekla vedle chlapce, narovnala ho a začala s masáží srdce. "Opatrně Beth, máš hroznou sílu, nezlámej mu ještě žebra.." vyrovala ji April. "Jasně, pravda.." zarazila se černovláska a při stlačování hrudníku ubrala na síle. "Musíme ho dostat do nemocnice!" pohlédla April na Idrise. "Sem přece žádná sanitka netrefí." pokrčil rameny bezradně Idris. "A co Talia?" pohlédla na něj vítězoslavně April, jakoby ji napadl ten nejskvělejší nápad. V zoufalé situaci je i špatný nápad, tím nejlepším. Idris nic neřekl, vytáhl z kapsy telefon a vytočil číslo. "Přijď sem. Hned... Říkám HNED!!" ozýval se jeho hlas sklepením. "Nějaká změna?" naklonila se April k resuscitující Beth. Ta jen zoufale zavrtěla hlavou... 

Talia

"Tohle nedopadne dobře, ona mu nepomůže.. neměli jste jí volat!" rozčilovala se Beth, kterou začínala porážet panika. "Zlato já vím že je to pro tebe nepříjemný, ale ona je momentálně jediná, kdo nám může pomoci." odpověděla jí klidně April. "Tady nejde o mě a moje pocity, ona nebude chtít pomoct někomu kdo není...jako my.." pohlédla na ležícího Eliota nešťastně Beth. "Ale no tak Beth, ona je přece bílý upír, jako byla kdysi tátova Diana, než jí děda nechal uhořet na slunci..." zamyslela se April, "..táta mi o tom vyprávěl, chtěl abych byla jako ona, když jsem se proměnila. Chtěl abych nepila lidskou krev a zůstala čistou jako ona, ale bylo to silnější než já. Nechápu jak někteří zvládnou odolat tomu volání krve..." zamračila se. "Proto je jich tak málo, je to téměř nemožné.." dodal Idris. "Jo..jo.. je možná čistá, ale pořád je to upír a slouží hlavně svojí rase. A hlavní Drakilonské radě.." zamručela Beth, schovala brýle a pro jistotu se přeměnila do temné formy. Právě včas. Místnost zalilo zlatavé světlo a v jeho středu se zjevila dokonale krásná dívka. Blonďaté vlasy jí spadaly na ramena v hustých vlnách, které měla na jedné straně spletené do drobných copánků. Její oči byly bílé a rty smyslné a plné. Světle zlatavá róba podtrhovala celý její vzhled a jemně rýsovala její krásně ženské křivky. "Ahojky, tak copak bylo tak urgentní, že jste mi museli překazit koupel?" zachichotala se zvonivým hláskem. "Jé, ahoj Beth.." povšimla si záhy černovlasé dívky, její tón byl ihned o poznání méně veselý, ačkoliv se stále snažila usmívat. "Čau ségra.." odvětila stejně tak nevesele Beth.. 

Vysoká cena

Dívka ladně prošla kolem ležícího Eliota a vyskočila si na rakev, kde se pohodlně usadila, "Takže vy po mně chcete abych zachránila tohohle kluka... moje otázka zní proč? Je to obyčejný smrtelník, jestli je pro vás tak důležitý, dejte mu napít své krve, zemře a bude jako my, teda.. jako vy.." pohodila sebevědomě svými zlatavými vlasy. "Raději bychom ho zachovali živého." sledoval ji s přimhouřenýma očima Idris. "Je roztomilý a celkem fešák, byl by z něj pohledný upír." pokračovala Talia, natahovala to, protože cítila jak se z chlapce pomalu vytrácí poslední kapky života a bavilo ji jak se na sebe ostatní nervózně dívají, "Vy jste vážně k popukání!" pohlédla na ně pobaveně a položila si tvář do dlaně, "Nejmocnější upíři Forgotten Hollow, fňukají, že zemře jeden, ubohý smrtelníček.." vrtěla nechápavě hlavou s úsměvem na tváři. "O co ti jde? Pro tebe je to jednoduché jak lusknutí prstu, tak proč mu prostě nepomůžeš?" nevydržela už Beth a obořila se na svou dokonalou sestru. Skvěle jí tím nahrála na smeč. "O co mi jde? Jde mi o to, co z toho budu mít já? Tenhle šmudla za pár let zemře a nebude nikdo kdo by mi splácel jeho dluh za záchranu života! Ledaže.." odmlčela se a se sladkým úsměvem pohlédla na Beth, "..ledaže by ses se mnou potom vrátila do Drakilonu ty. Naši tě moc rádi zase uvidí!" usmála se v širokém, vítězoslavném úsměvu. Beth poraženě svěsila hlavu a skryla oči do dlaně. "Zbláznila ses? Zavřou jí za zradu a útěk někam do katakomb! Je to přece tvoje sestra!! Vyber si něco jiného!" zastala se kamarádky rozčílená April. "To je moje cena. Volba je už na vás.." sklouzla blondýnka ladně z rakve a houpavým krokem prošla kolem nich, "..ale jeho by byla škoda, je opravdu hezký.." pohlédla smutně na Eliota, ale záhy její tvář opět zaplavil ten sladký úsměv. "Fajn.." zamručela Beth. "Neblázni!" pohlédl na ni vážně Idris. "Tak dělej!" křikla Beth na svojí sestru. Ta se rozkročila, zvedla ruce vysoko do vzduchu a z jejích dlaní začalo záhy sálat jasné, zlatavé světlo. Bílí upíři byli naplněni světlem na rozdíl od běžných upírů, kteří žili v temnotách a temnotou byli také tvořeni. Světlo přinášelo život, temnota smrt. Stejně jako mohl temný upír ze simíka život sát, mohl mu jej bílý upír zase vrátit. Netrvalo dlouho a Eliotovi oči se široce otevřely a on dychtivě zalapal po dechu. April popadla Beth a pevně ji objala, "Přijdu pro tebe.." zašeptala jí tiše do ucha. Dívka se jen slabě pousmála a pak obě sestry zmizely.. 

Návrat domů

"Nikde není, musíme zavolat polici! Co když ho taky dostal ten vrah?" panikařila Erin. Eliotův výlet do Forgotten hollow zabral celý den a jakmile sestry postřehly jeho nepřítomnost, začínaly nabývat podezření. V podvečer už volaly Erin, jestli o něm něco neví, ta zavolala Tesse a Roxy a ráno se všichni plni obav sešli v Newcrestu. Fakt, že v okolí řádil podle novin Halloweenský vrah jim na klidu moc nepřidával. "Zbytečně to hrotíš Erin.." vrtěla hlavou Roxy. "Hrotím?! Mohlo se mu něco stát!" okřikla ji žena na pokraji nervového zhroucení. Tessa byla pobledlá a nevypadala o moc lépe než Erin, snažila se Eliota dohnat na telefonu celou noc a strachy téměř nespala. "Ale hrotíš.. podívej." pokynula bradou směrem, odkud přicházela trojice simíků. Všichni se okamžitě podívali stejným směrem. V čele šel černovlasý chlapec, živý a zdravý, doprovázen bělovlasou kráskou a černovlasým mužem. Oba upíři se před odchodem dali do pořádku. April se omyla a převlékla, protože z dlouhodobého pobytu v rakvi byla cítit zatuchlinou a Idris vypil snad patnáct plazmových sáčků. Eliot byl fascinovaný z toho, jakou změnou Idris za ten jeden den prošel. Z povadlého, slabého muže, který se odstřihl od světa a všech nadějí, se stal opět silný, spokojený muž, točící se okolo své milované dívky. Její přítomnost v něm opět zažehla touhu žít nesmrtelný život. "Lásko!" vyběhla mu naproti Tessa a skočila mu kolem krku, "Kde jsi proboha byl? Hrozně jsme se báli! Volala jsme ti!" objímala ho a hladila po vlasech. "Omlouvám se, vybil se mi mobil, April s Idrisem potřebovali s něčím pomoci... měl jsem ti dát vědět." omlouval se a pevně ji objímal. "Jo to měl.." mačkala ho spokojeně blondýnka. "Mami, tati, nezlobte se.." pohlédl na svoje rodiče. "Hlavně že jsi v pořádku. Běžte dovnitř děti, promluvíme si potom.." pokynula jim Erin a promnula si unavené, zarudlé oči. "Tohle si vypijem." políbil Idris April na ruku, kterou celou dobu svíral ve své dlani. "Už jsme zvládli horší věci." mrkla na něj lišácky April. "Erin já.." chtěl začít s omluvou Idris, ale Erin ho hned zarazila zdvihnutím ruky. "Je to ještě chlapec. Nevím co se stalo a jsem ráda April, že jsi zase mezi námi, ale hádám že to bylo riskantní, když jsi mi o tom nic neřekl.." pohlédla na Idrise, ten jen sklopil oči, čímž ji utvrdil v tom, že má pravdu, "Ve vašem světě vládne smrt, ať chcete nebo ne kráčí za vámi na každém kroku a já si nepřeji.. nepřeji si, aby jste tomu vystavovali mého syna rozumíte?!" křičela na ně přísně Erin. Oba mlčky poslušně přikývli..

Obavy a odpuštění

April s Idrisem se vydali napravovat škody, které nastaly při Aprilině nepřítomnost a Erin s Jakem a Roxy vyrazili na společný oběd. Eliota nevzali, protože Erin soptila, že se rozhodl pomoci upírům aniž by to s ní nejdřív prodiskutoval. Holky byly ještě ve škole a tak měl doma zamilovaný páreček chvilku klid. Tessa uvařila rychlý oběd a pak se oba s nacpanými břichy vyvalii na terase, kde si užívali příjemně hřejivé sluneční paprsky. Byl to jeden z posledních podzimních dní, kdy ještě bylo teplo, nefoukal studený vítr a ani nepršelo. Zima už pomalu klepala na dveře a s ní se nevyhnutelně blížily i Eliotovi narozeniny. "Je krásně viď?" vrněl spokojeně chlapec. Měl co dělat aby neusnul, po vytržení z náruče smrti, se cítil neskutečně unavený. "Jo.." vzdychla Tessa, "...hele, nezahnul bys mi že ne?" zeptala se přímo, honilo se jí to hlavou celou noc a už to muselo ven. "Lásko co blbneš?" objal ji Eliot. "No já jen, že je to prostě divný, jsi pryč celou noc a nezvedáš mobil, pak se vrátíš unavený v doprovodu těch dvou podivínů.." pohlédla mu podezíravě do očí. "Vždyť jsem ti řekl, že jsem jim pomáhal stěhovat nábytek a protáhlo se to. Telefon se mi vybil.." zopakoval Eliot svou smyšlenou historku, "Miluju tě a o žádnou jinou nestojím, nemáš se čeho bát." zahleděl se jí do očí. "Já tebe taky, proto se bojím.." sklopila oči Tessa a povzdechla si, vypadala jako štěňátko co potřebuje pohladit. Eliot ji jemně políbil, "Asi ti budu muset jako omluvu složit další píseň..". Tessa se rozzářila, "To by určitě zabralo!" zazubila se dívka nadšeně. "Tak platí. No a co ty? Nenašla sis náhodou někoho jinýho když se ti tvůj starej neozýval?" začal jí pošťuchovat Eliot. "No dovol!! Za jednu noc?" urazila se Tessa a nafoukla se jako balón. "Mám ti připomenout jak jsme se poznali...?" zahihňal se Elit lišácky, přitáhl si jí k sobě a polechtal ji na žebrech. "Hej! To bylo ale něco jiného! Šlo o tebe!" bránila se chechtající se blondýnka. "Našel se!!!" přiřítila se na terasu dvojice hnědovlasých dívek. Eliot polekaně vykřikl a vyskočil na nohy. Obě dívky se mu pověsily kolem krku a celá trojice se málem zhroutila k zemi... 

Nápadník

V následujících dnech se Eliot do psaní nových písní opravdu ponořil. Po zážitcích, které ho teď potkaly, měl spoustu námětů na skvělé texty a napsal rovnou tři nové písně, přičemž jedna slíbená, byla pro Tessu. V pátek ho čekalo první vystoupení v The Colours a on chtěl být maximálně připravený. Jednoho dne se mu po nějaké době opět ozvala Liana. Volali si už mnohem méně než dříve, ale přesto pár hovorů za měsíc stihli. "No teda, tobě to dneska nějak sluší, kam se chystáš?" opřel se pohodlně ve svém křesle s pohledem upřeným na dívku v monitoru, "A... ty máš tetování?" prohlížel si světlé ornamenty na dívčině ruce a hrudi. "Jó, chtěla jsem nějakou změnu, kamarádka se to učila tak jsem jí posloužila jako model." zapózovala Liana před kamerou. "Vypadáš dost vesele, mámě je lépe?" usmál se Eliot. "Jo, cítím se teď po dlouhé době opravdu dobře. Někoho jsem poznala víš? A.. on nám dost pomohl s výlohami na léčení a s chodem farmy." usmála se a pohlédla zasněně stranou. Je zamilovaná, proletělo Eliotovi hned hlavou. Chlapec se zamračil, "To trochu zní jako kdyby si tě koupil.." zamručel. "Co? Ne! Je jen hodný a pomáhá mi. Není to mezi námi zatím vážné.. počkat.. tobě to snad vadí?" pozvedla obočí překvapeně Liana. "Eh, co? Ne vůbec, přeju ti štěstí, jen nechci abys naletěla...eh-eh.." odkašlala si Eliot. "Nemusíš se bát, nejsem pitomá." mrkla na něj Liana, "..je, už budu muset jít, jdeme do města na zábavu, tak zatím!" zamávala mu černovláska a vypla skypsim. "Čau.." zamručel Eliot. přesunul se k posteli na kterou si zdrceně sednul. "Proč mi to tak vadí?" zasténal nešťastně a položil se na záda. Zamyšleně pozoroval strop nad sebou a přemýšlel o svých pocitech. Miloval Tessu, opravdu jí miloval, ale mezi ním a Lianou bylo zvláštní pouto už od dětství a on jí asi vždycky bral jako samozřejmost, protože dívka na něj koukala jako na hrdinu a jemu to bylo příjemné. Ale to bylo teď pryč, Liana měla nového hrdinu, který jí mohl skutečně pomoci a Eliot...žárlil...

Sny a vtíravé myšlenky

"Prosím, neopouštěj mě..", zazněl v Eliotově hlavě ozvěnou Lianin hlas, než se s trhnutím posadil na posteli. Nepříjemná vzpomínka vyvstanula v jeho mysli, a jako fénix se znovu zrodila, živá a barvitá. Oddechoval ústy a otřel si orosené čelo. Rozhlédl se. Venku byla ještě tma, ačkoliv Myshuno nikdy nespalo a světla velkoměsta úplnou tmu nikdy nepřipustila. Posadil se na posteli a vsunul nohy do pantoflí. Od rozhovoru s Lianou jí nemohl dostat z hlavy. Štvalo ho to, nechtěl tyhle pocity cítit, ale čim víc se je snažil umlčet, tím víc se tlačily na povrch. Ohlédl se, blondýnka vedle něj klidně spala. Pousmál se, protože spala s otevřenou pusou a měla poslintaný polštář. Rozhodl se, že si dojde pro skleničku s vodou, protože pocítil nepříjemné sucho v ústech. V místnosti svítila světýlka, takže dobře viděl na cestu. Pro Eliota bylo těžké si na světlo zvyknout, rád usínal po tmě, ale Tessa to jemné světlo milovala. S hrůzou zjistil, že zapomněli sfouknout svíčku na konferenčním stolku. V tom se mu něco otřelo o nohu a on s jeknutím nadskočil. "Sakra to jsem se.. já nemám žádný jídlo!" šeptal na zrzavého, vypaseného kocoura. Jmenoval se Karamel. K somrování se brzy připojil i kocourkův bratr Pudink. Tessa je měla pěkně rozmazlené. Eliot si šel do kuchyně nabrat vodu a oba mlsouni ho nadšeně následovali v naději, že z toho přece jen něco kápne. Nekáplo. Oba se nabručeně odebrali na gauč. Tessa se probudila při zaslechnutí šramotu, ale nechtělo se jí vylézat z vyhřáté postele, "Eliote?" zaskřehotala. "Jsem tady, klidně spi, jen jsem měl žízeň." usmál se na dívku. "Tak jo.." zakývala hlavou blondýnka a upadla opět do bezvědomí. Eliot se opřel o zeď u velkých oken, usrkával vodu a pozoroval Myshuno pod sebou. Tolik mu chybělo velkoměsto. Tessin byt byl malý, ale měl pocit, že je součástí něčeho velkého a že není sám. Bylo to až magické. Rozhodl se, že u ní bude přespávat častěji...

Krušné ráno

Budík zazvonil v 5:30 a blondýnka se s námahou zvedla z postele. Venku byla ještě tma a ona měla nutkání zavrtat se zpátky do vyhřáté deky. Okna byla namrzlá, a teploměr ukazoval, že venku je pod nulou, "Brrr" zatřásla se, "To se mi tam teda chce!". Studentka umění si přivydělávala jako fotografka a ranní focení bylo jedno z nejžádanějších, protože ta atmosféra byla prostě jedinečná. Nevýhodou bylo, že musela vstávat opravdu brzo. Normálně by si k snídani vzala cereálie, zalila je mlékem a bylo by hotovo, ale věděla že Eliot by její "zrní" odmítl pozřít a tak mu chtěla udělat míchaná vajíčka. Problém byl, že takhle brzy ráno, byla opravdu nepoužitelná. Všechno jí padalo z rukou, nejdřív vajíčko, které se rozbilo o kuchyňskou linku a pak stékalo po skříňkách až na podlahu, potom vařečka, která spadla na zem a byla následně celá od kočičích chlupů, takže jí musela Tessa omýt a nakonec pepřenka, když ochucovala vejce. Zatímco se dívka pokoušela přepepřené kusy vyndat, vajíčka se začala připékat. Tessa se je snažila obracečkou oddělit od pánve, ale bylo to marné, většinu nezachránila. Eliot vstával chvilku po ní, protože měl ve škole nultou hodinu. Taky se mu ale moc nechtělo. "Neřeš to, koupím si na rohu párek v rohlíku." mávl rukou, když mu Tessa oznámila, že jeho snídaně skončila v koši a jiná vejce, už nemá. "Nemohl jsi v noci spát? Něco tě trápí?" zeptala se opatrně blondýnka, které se v náručí spokojeně vrtěl zrzavý kocour Karamel. Pudink na lince vedle Eliota, to pozoroval s mírnou závistí v očích. "Ehm ne.. jsem jen nervózní z toho večerního vystoupení... a taky píšeme dneska těžkej test, víš?" zamumlal Eliot a trochu přitom zrudl ve tvářích. Opravdu nechtěl Tesse vykládat o tom, že už pár dní myslí na Lianu. Tessa podezíravě přimhouřila oči, ale nechala to být...

Dobrý, nebo špatný nápad?

Oba se nabalili a v když se čas navršil, vyrazili do ulic, promrzlého města. Tessa nic neriskovala, zapla si svůj kabátek až ke krku, na hlavu posadila teplého kulicha a nazula vysoké zimní kozačky. Eliot si vzal kabát a čepici, ale ani ho nezapl, byl docela otužilý a jako skoro každému muži, mu bylo neustále vedro. Šli za ruku, ale mlčky. Tessina mysl se točila v jednom kole a vymýšlela možné příčiny, podivného chování jejího přítele. "Zlato fakt tě nic netrápí? Nechceš mi něco říct? Můžeš mi říct cokoliv, vážně.." zastavila se z ničeho nic a pohlédla mu zpříma do očí. Eliota to zaskočilo nepřipraveného, "Jasně, ale hele... fakt o nic nejde." mlžil Eliot, ale jeho lhaní bylo dost průhledné. Tessa se lehce zamračila. "Fajn! Tak jo.. pamatuješ si tu holku co mi volala, jak jsi to omylem zvedla?" rozhodl se přiznat barvu. Tessa se začala obávat a tak mlčky přikývla. Byla v tom jiná dívka, to jí nebylo ani trochu příjemné. "Našla si nějakého chlapa, ale podle mě je to jen nějakej bohatej hajzl, co jí pomocí peněz úplně zamotal hlavu.." rozhodil rukama naštvaně. Pokračovali v chůzi. "Ona je šťastná?" zeptala se po chvilce Tessa. "Vypadala tak.." přiznal neochotně Eliot. "Tak třeba není tak špatný jak si myslíš. To že má někdo peníze a nemá problém je používat, ještě neznamená že je hajzl." pokrčila rameny Tess. "Hmm asi máš pravdu." zamručel Eliot. "Máš ji hodně rád, viď..?" zeptala se opatrně blondýnka a sklopila pohled. "Jo, však je to moje kamarádka od dětství." přikývl Eliot, ale pak si všiml výrazu Tessy, "Samozřejmě ne tak jako tebe lásko, no taak!" vzal její tvář do dlaní a políbil ji. "Škoda že jí neznáš.." objal ji zezadu a zabořil bradu do jejího kabátu. "Tak.. by jsme tam mohli zaletět.. ještě jsme spolu nikde nebyli.." zauvažovala nahlas Tessa, ale nebyla si jistá, jestli to je dobrý, nebo špatný nápad, "Poznám jí a ty si očíhneš toho nápadníka." dokončila myšlenku. Eliota to zarazilo, "Chceš letět do Selvadorady?". "Nevím, možná?" zahleděla se do dálky Tessa. "Hele musím už jít, ale večer to ještě probereme ano?" políbil ji na tvář Eliot. "Proboha!!" vyjekla najednou dívka, "Já zapomněla foťák!" otočila se na patě a pelášila zpátky domů. Eliot za ní chvíli pobaveně hleděl, ale pak se pohroužil do myšlenek. Tessa mu nasadila brouka do hlavy...

Vystoupení

Každý trávil den po svém, ale večer se sešli v The Colours, kde měl Eliot vystupovat. Oproti prvnímu vystupování, už nebyl vůbec nervózní, naopak se na to neuvěřitelně těšil. Tessa ho pozorovala s nepředstíraným úžasem a zamilovaností v očích. Působil na jevišti tak klidně a spokojeně, jakoby se pro něj narodil. Jeho pohyby, výrazy v jeho tváři, rebelsky rozcuchané havraní vlasy, hra světel kterése mu třpytila v očích. Bylo to tak hypnotizující, že nedokázala odtrhnout oči. Nedokázala to ani většina simíků stojících v hloučku pod pódiem. Nadšeně tleskali po každé odehrané písni, pískali a povzbuzovali zpěváka na pódiu nadšeným skandováním. Na poslední píseň si Eliot přisunul stoličku k mikrofonu a posadil se. Personál baru intuitivně pozhasínal světla a nechal tak zářit pouze vystupujícího. Chlapec zalitý světlem zpíval dojemnou píseň o zlatovlasé dívce, která převrátila jeho život na ruby. Měla obrovský úspěch a ne u jedné ženy v baru se zatřpytila slzička na tváři. Když dozpíval, světla se opět rozsvítila, Eliot se postavil a naposledy se ozval jeho hlas v mikrofonu, "Díky moc! Byli jste skvělý!" rozloučil se s publikem a seskočil k nedočkavé blondýnce, čekající na polibek. Dav ještě jednou nadšeně zajásal, když spatřil mladou lásku v rozkvětu. "Bože můj! To bylo úžasný! Byl jsi naprosto skvělý!" začala ho opěvovala Tessa, když se odtrhli. "To teda byl, můžu na slovíčko?" přerušil ji příchozí muž..

Marvin

"Co pro vás můžu udělat?" pohlédl na něj Eliot, ještě opojený sebevědomým z povedeného výstupu. "Pane Foxi, říkejte mi prosím Marvin.." představil se příchozí chlapík, "...viděl jsem vás tu už jednou vystupovat, ale nezastihl jsem vás, zmizel jste po konfliktu s majitelem... měl bych pro vás nabídku." pokračoval. "Jakou nabídku, Marvine?" zeptala se ihned zvědavá blondýnka. "Jsem manažer kapely Crazy Wolfs, možná jste o ní slyšeli, vydali jednu desku, docela se prodávala... Problém je, že se jejich zpěvák před měsícem předávkoval drogama. Nebylo to poprvé, ale tentokrát se téměř zabil a tak se nakonec po nátlaku rodiny zapsal na odvykačku, jenže po několikaleté spolupráci je mi jasné, že ten mladík se z toho už stejně nedostane.." povzdechl si Marvin s nepřítomným pohledem a odmlčel se. Eliot s Tessou se na sebe nechápavě podívali a pokrčili rameny. "Kde jsem to skončil? Aha!" chytil zase nit Marvin, "Zbytek kapely jsou šikovný kluci, nechci aby se na všechno vyprdli jen kvůli jedné špatné zkušenosti, takže jsem jim slíbil, že jim seženu nového zpěváka, nebo zpěvačku. Pak jsem tu našel tebe. Máš dobrej hlas kluku, silnej a s tím lehkým chraplákem vzadu... a ty tvoje texty!" spráskl ruce Marvin, "Co na to říkáš? Měl bys vůbec zájem to zkusit? Tohle je jen díra..." poukázal na bar, ve kterém se nacházeli, "...já ti nabízím pódium!". Eliot na něj chvilku mlčky zíral. Přemýšlel, jestli se mu to náhodou nezdá a hned potom, jestli tomu chlapovi má vůbec věřit, protože takhle si manažera teda nepředstavoval. "Tady, moje vizitka. Promyslete to a případně zavolejte." pousmál se Marvin, podal Eliotovi lísteček a ustoupil jim z cesty. Pár poděkoval, Eliot strčil vizitku do kapsy a pak zamířili k věšákům. Mlčky si navlékli zimní kabáty a vyšli ven. "Můžu dneska zase spát u tebe?" vzal Eliot blondýnku za ruku. "Už jsem se bála že se nezeptáš, celebrito.." usmála se rošťácky Tessa...

Plány a vášeň

Po návratu domů Tessa ihned vlítla do sprchy, cestou je totiž zaskočila první, letošní chumelenice a ona byla naprosto promrzlá. Eliot jí mezitím uvařil horký čaj a připravil chlupaté bačkůrky. Společně pak upadli po náročném dni na pohovku a sledovali televizi. "Poletíme teda na tu dovolenou? Koukala jsem na letenky a jsou teď v zimě dost levné!" navázala na ranní konverzaci Tessa. "Jak chceš ty." pokrčil rameny Eliot a dál sledoval obraz. "Asi chci. Chci do tepla, tady je zima." přitulila se k němu dívka. "Tak fajn, pojedem." přikývl Eliot, "A můžu tě zahřát jestli chceš." začal jí dělat návrhy a trochu zašmátral pod její huňatý svetřík. "Jo to by ti šlo.." zavrtěla hlavou dívka a pousmála se, "..a co ta kapela?". "Zlato, řešili jsme to celou cestu domů, zavolám mu zítra, nebo pozítří.." zamručel Eliot, odhrnul dívčiny blonďaté vlasy z ramene a začal jí líbat na šíji. "Já vím, já vím, promiň, mám z toho jen radost..." odvětila dívka a se zavřenýma očima začala lehce popadat dech. "Radši se neraduj, třeba z toho nic nebude." zamulal Eliot a přesunul se od líbání krku k ušnímu lalůčku. Dívce začínaly hořet tváře a zrychlil se jí dech, "Musíš trochu věřit lásko.." vydechla. chlapec ji položil na záda a vysvlékl ji z růžového svetříku. Průsvitná krajková podprsenka, kterou měla dívka pod ním, jen posílila jeho touhu a vášeň. Upnuté legíny navíc dokonale rýsovaly každý záhyb Tessina těla. "Už je ti tepleji?" zeptal se zadýchaně s rošťáckým úsměvem na tváři. Tessa jen s úsměvem, oddechujíc pokývala hlavou. Když už jim gauč začínal být malý, přesunuli se do postele. Eliot byl nabitý z vystoupení tak, že jeho sebevědomí téměř naráželo do stropu místnosti a jeho chtíč po blonďaté dívce už nemohlo nic zastavit, "Jsi tak nádherná.." zastavil se najednou Eliot a prohlížel si dívku pod sebou na posteli. Tessa se ještě nikdy necítila tak žádaná a přitažlivá jako tehdy. Vyhoupla se, chytila ho rukou kolem krku a přitáhla zpátky k sobě. Když už z nich obou tekl pot, Tessa zasténala a oba zaplavila příjemná vlna energie. Kocouři nervózně zamňoukali a pár se rozvalil na posteli hlasitě oddechujíc. "To byla nádhera.." zavrněla Tessa. "To teda jo.." usmál se na i Eliot a přivinul ji k sobě. Brzy na to spokojeně usnuli...

Nová kapela

V následujících dnech pokryl San Myshuno první sníh. Všude bylo bílo, čisto a ve slunečních paprscích se poprašek kouzelně třpytil. Eliot měl za úkol obvolat rodiče a Lianu, aby je spravil o plánovaném výletu do Selvadorady, zatímco Tessa sháněla nejlevnější last minute letenky a ubytování. Erin byla nápadem zděšená a Liana naopak nadšená. Když měl oba rozhovory za sebou, rozhodl se zavolat chlápkovi, který se mu představil jako Marvin a který mu před několika dny nabízel pěveckou kariéru. Marvin byl jeho telefonátem nadšený a ihned se domluvili na schůzce, kde ho chtěl seznámit s dalšími členy kapely Crazy Wolfs. "Tohle je Dexter a Kyle.." přestavil je Eliotovi, když na schůzku další den došlo, "..a hoši, tohle je vaše spása, Eliot!" dodal Marvin a s úsměvem ukázal na černovlasého chlapce po jeho levici. "Prostě jsi Brandona odepsal viď? Neměl to v životě lehký, ale dostane se z toho jako vždycky!" vyjel na Marvina muž jménem Kyle s tmavě tyrkysovými vlasy. "Kámo viděl jsi ho přece, tentokrát to bylo jiné... z toho se jen tak nedostane.." snažil se ho uklidnit Dexter, "Vítej na palubě draku, říkej mi Dexi. Neznáme se náhodou?" otočil se hnědovlasý opět k Eliotovi. "Čau, jsem Eliot. Jo, myslím že jsem tě viděl na Halloweenském večírku, šel jsem tam pro ségry.." zavzpomínal Eliot. "Jo jasně! To kvůli tobě se Scooter pochcal!" začal se tlemit chlapec, když se rozvzpomněl a Eliot se k němu hned přidal "Vidím že už přeskočila jiskra vy dvě hrdličky." spražil ho pohledem Kyle. "Nech toho mrzoute!" uklidňoval ho Marvin, "Tady ten kluk vás vytáhne z bláta, za to vám ručím.". "To uvidíme až na zkoušce, zatím vypadá jako trouba.." zamručel Kyle a odešel od stolu. Eliot si tedy dál povídal jen s Dextrem a Marvinem. Domluvili si datum první zkoušky kapely a pak se všichni vydali po svých. Eliot byl na jednu stranu nadšený, ale na tu druhou, by Kylovi nejraději hned vrazil pěstí..

Odlet

Ve čtvrtek večer už seděl Eliot na posteli a přemýšlel, co mu ještě v téměř plném kufru může chybět. Do Selvadorady měli odlétat nočním letem a v neděli se měli opět vracet. Tessa ani Eliot neměli peníze na delší dovolenou a tak se rozhodli jen pro prodloužený víkend. "Ty ještě nejsi sbalený??" zděsila se blondýnka, která vlítla k němu do pokoje. "My ti to říkaly!" křičely z obýváku Eliotovi sestry. "Uklidni se zlato, stačí ten kufr jen zavřít, všechno už mám připravený." uklidňoval Tessu. "A co pas? Máš pas? A vyměnil jsi nám ty peníze??" hysterčila dál dívka. "Pššššt.." objal jí Eliot pomalu, "...všechno je v pořádku, všechno máme, je to jen jeden víkend.." konejšil ji s úsměvem na tváři. Tessa se zhluboka nadechla a pomalu vydechla, bylo to takové uklidňující cvičení, "Máš pravdu, zbytečně to zase hrotím.." uvolnila se. Najednou se z venku ozvalo zatroubení auta. "Už je tu taxík! Honem, dobal ten kufr, musíme jít!!!" začala ho popohánět blondýnka. "Wau! Byla jsi v klidu snad celých dvacet vteřin.." utahoval si z ní Eliot. "Nech si ty kecy a pohni!" přimhouřila oči Tessa a hnala ho do obýváku. "Tak se tam mějte a posílejte fotky!" rozloučila se s nimi Ellie, "Jo a mohli by jste nám taky třeba něco přivézt!" dodala Lexie. "To víte že jo, já mám tak prachy na nějaký kraviny pro vás dvě.." zamručel Eliot táhnoucí ven dva těžké kufry. Tessa je objala, každé na tvář vlepila pusu a vyrazila za ním, "Nepodpalte to tu!" houkla na ně než zabouchla dveře. Taxikář je vyhodil hned před letištěm. "Trochu se bojím." přiznala se Tessa. "Čeho?" zeptal se starostlivě Eliot. "Tohle bude můj první let.." přiznala dívka. O dvě hodiny později už z okénka se zatajeným dechem sledovala hvězdnou oblohu a zlatým světlem rámovaná města pod sebou..

Opět v Selvadoradě

Slunce už bylo dávno na obloze, když se konečně dopravili na místo, kde je měla vyzvednout Liana. Byli unavení, protože v letadle ani autobuse se moc nevyspali. Hned na letišti se na toaletách převlékli do lehčího oblečení, jelikož v Selvadoradě bylo stále teplo a vlhko. "Tak kde je? Jsem už unavená, chci do hotelu.." zívala Tessa. Takovéhle cestování pro ni bylo něco úplně nového a celé to na ni nějak dolehlo. "Už by tu měla... jo! Támhle jde!" zamával Eliot dívce, která právě prošla hlavní bránou na místní, malé náměstí. Byla pořád stejná. Veselá a barevná. "Ahooj.." přišla k nim a objala chlapce, "..jaký byl let?" zeptala se s úsměvem a nenápadně pokukovala po blonďaté dívce stojící za Eliotem. "Ale jo, uteklo to rychle, ale nedostali jsme nic k jídlu tak máme docela hlad..." začal konverzovat Eliot, když v tom si všiml jak Liana utíká očima, "..jo promiň! Liano, tohle je Tessa, Tess tohle je Liana." představil vzájemně obě dívky. "Ahoj, moc ráda tě poz-.." začala Tessa napřahujíc k černovlásce ruku, ta jí ale okamžitě padla kolem pasu a pevně jí objímala. "Já tebe taky! Strašně jsem se těšila, že se konečně poznáme!". Tessa překvapeně pohlédla na Eliota, ten se jen uchechtl a zavrtěl mlčky hlavou na znamení, že také nechápe. Ani jednomu nedocházelo, že Liana moc přátel neměla a v podstatě se nikdy nekamarádila s žádnou dívkou svého věku. "Zavedeš nás teď do hotelu?" zeptal se Liany Eliot. "Ne, vaší rezervaci jsme zrušili, Diego bydlí kousek odtud, budete ty dva dny bydlet u něj, alespoň spolu strávíme víc času!" zubila se na ně nadšeně Liana. "Diego? To je ten tvůj přítel? Není to blbí, když ho ani neznáme?" zamračil se Eliot a Tess ho pokýváním hlavy podpořila. "Kdepak, on sám to navrhl, chce vás poznat." mávla rukou Liana a vydala se k bráně. Eliot s Tessou na sebe mlčky pohlédli, pokrčili rameny, popadli kufry a vydali se za dívkou..

Diego

Liana trojici dovedla k pěkné vilce v tradičním Selvadorádském stylu se špetkou modernějších detailů, jako byla třeba celo prosklená okna, díky kterým se do interiéru nedostal žádný hmyz. "Tak přátelé, tohle je Diego." ukázal Liana na chlapíka, který je už vyhlížel před vilou a mával jim. "Vítejte! Mi casa es tu casa!" usmíval se na ně širokým úsměvem. "Tohle že je ten nápadník?" problesklo Eliotovi hlavou a jeho výraz zrcadlil jeho upřímné překvapení. Tenhle? Tenhle kudrnatý tlouštík? On získal Lianino srdce? Proč si proboha vybrala zrovna jeho? Nebylo na něm nic úžasného! Ona by tedy měla na víc.. Eliotovi hlavou vířily myšlenky jako šílené. Jeho podezření, že v tomhle vztahu jde nejspíš jen o peníze, se mu začínalo jevit velmi pravděpodobným. "Děkujeme za ubytování Diego. Já jsem Tessa, tohle je Eliot." ujala se slova blondýnka, když se její přítel k ničemu neměl. "To je maličkost." zazubil se Diego. Liana se mu šťastně pověsila kolem krku a vlepila mu pusu na tvář, "Pojďte, ukážeme vám váš do pokoje." kývla hlavou černovláska a otevřela dveře do vily. Tím umožnila vyběhnout psíkovi zavřenému uvnitř. "Aido!" okřikl psa Diego, ale ten ho ignoroval, "Nebojte se, je neškodná! Jen hrozně ráda vítá návštěvy.." pousmál se zahanbeně nad neposlušností svého psa. "Ahooooj! Ty jsi ale krásná!" dřepla si hned k radostné fenečce Tessa a celou jí vydrbala, "Je nádherná viď?" pohlédla na Eliota. "Jo to je." odpověděl chlapec, ale pohledem o psa ani nezavadil. Ten kudrnáč mu nešel z hlavy...

Výslech

Odpoledne se všichni trochu uvolnili a začínali se vzájemně víc poznávat. Liana se samozřejmě pověsila na Tessu a společně zakempily u bazénu, který se schovával u terasy za vilou. "Teda je tu pořádné horko. Na to bych si rychle zvykla.." slunila se spokojeně blondýnka a nohama pohupovala v příjemně chladivé vodě. Liana nemohla odtrhnout pohled od jejích zlatavě se třpytících vlasů, neboť v Selvadoradě měli všichni hnědé či černé vlasy. Ze zamyšlení ji vytrhl štěkot znuděné Aidy. "Máte štěstí, teď přes zimu je tu období dešťů, takže tu většinu dní jen prší." odvětila. "Hmm u nás bylo mínus pět stupňů, když jsme odlétali, takže i déšť by byl příjemnější než to. Já jsem prostě teplomilný tvor." zazubila se Tess. "Hned bych si to s tebou vyměnila, já bych zase hrozně chtěl vidět sníh.." zasnila se Liana. "Není na něm nic úžasného, studí a je mokrý. Když roztéká tak je všude akorát bláto a bordel... Ale je pravda, že za slunečných dní se krásně třpytí.." zamyslela se Tess. Běžně by rozhovor o počasí nejspíš vyplňoval trapné ticho, ale tohle nebyl ten případ, obě byly fascinované klimatem v bydlišti té druhé. Uvnitř mezitím Diego připravoval pro hosty salát a v troubě pekl maso, jehož vůně přilákala hladového Eliota, "Máš to tu fakt pěkný, čím se vlastně živíš, že si můžeš dovolit takovou vilu?" začal bez okolků vyzvídat. "No... jsem vlastníkem plantáže konopí, které potom prodávám.." začal Diego rozvážně. "Pěstuješ Marihuanu?? Není to ilegální?" zvedl obočí Eliot, ta odpověď ho upřímně překvapila. "Ne! Ne Marihuanu, ale technické konopí, to se může pěstovat legálně. Prodávám ho do kosmetického i lékařského průmyslu. Víš? Do různých krémů a olejů... konopí má úžasné vlastnosti, na kožní problémy snad není nic lepšího!" rozvášnil se Diego, až mu salát při míchání z mísy létal. "Aha to je zajímavý... no a jak jste se seznámili s Lianou?" pokračovalo vyslýchání. "Vídal jsem ji chodit na tržiště, ale dlouho jsem se styděl na ni promluvit..však vidíš, nejsem žádný fešák, mám pár faldíků... no, ale pak mi začala připadat strašně osamělá a nešťastná, sebral jsem tedy kuráž a oslovil ji!" zavzpomínal Diego. "Jo a přeskočila jiskra, chápu.." mávl rukou Eliot a ušklíbl se. "Ano, tak nějak." zazubil se Diego. Na oplátku byl pak vyzpovídaný i Eliot.. 

Úžasný večer

Ačkoliv byli Eliot s Tessou po příletu unavení, nechali se přemluvit a vyrazili se večer bavit. Dívky se vyšňořily do pěkných šatů, Diego se převlékl do čistého a Eliot se alespoň natřel deodorantem, protože převlékat se mu vůbec nechtělo. V místním baru si všichni objednali drink a začali si povídat. Hodiny ubíhaly, drinky mizely a veselí se začínalo stupňovat. Liana vytáhla svou novou kamarádku na parket a začala ji učit místní oblíbený tanec zvaný Rumbasim. Tessa se už dlouho takhle nebavila, latinskoamerické rytmy prostupovaly jejím tělem a ona se úplně přestávala ovládat. Při rumbasim vyčnívaly všechny přednosti krásných dívek, jejich křivky se vlnily v rytmu rychlé hudby, nohy kmitaly po parketu a vlasy prudce vlály, jak dívky pohazovaly hlavami. "Pojď to taky zkusit!" houkla nadšená blondýnka na svého přítele sedícího u baru, který ji pozoroval s nepředstíranou láskou v očích. "To je dobrý, odsud mám dobrý výhled.." zazubil se chlapec. "Srabe!" kousla se do rtu Tess a vyzývavě pohodila vlasy. Eliot dopil svůj nápoj, seskočil z barové stoličky a ráznými kroky došel k Tesse. Popadl ji kolem pasu a prudce s ní švihl, až dívka ztratila rovnováhu. Jeho paže jí ale pevně držely. "Tak já jsem srab jo?" přimhouřil oči. Tessin překvapený výraz vystřídalo čisté nadšení. Po pár minutách společného tance skončili ve vášnivém polibku. Liana celý ten výstup pozorovala a tentokrát to nebyl Eliot kdo žárlil. Byla to ona..

Ranní běh

Dalšího rána se opět vrátilo deštivé počasí, typické pro toto roční období. Když se všichni probudili, posnídali společně v hlavní místnosti. Tessa se hned po snídani běžela převléknout a během chvilku už se protahovala u hlavních dveří. "Jdete se někdo proběhnout se mnou?" zeptala se nadějně ostatních. "Ani náhodou, vždyť tam prší... jsi bláznivá." zavrtěl hlavou Eliot. "Já nejsem moc sportovní typ." odmítla Liana. Chvilku bylo ticho, jak Diego přemýšlel, ale nakonec Tesse udělal radost, "Já to zkusím, potřebuju trochu shodit, dělám Lil akorát ostudu.." pousmál se zahanbeně Diego. Liana se na gauči narovnala překvapením, ale nijak se k tomu nevyjádřila. "Super! Tak na sebe běž něco hodit,pak se protáhnem a půjdem na to!" povzbudila ho Tessa. "Tak fajn alespoň se neztratíš." poznamenal Eliot. "Já? Copak jsem se někdy ztratila?" urazila se Tess. "Zatím ne, ale tvůj orientační smysl je příšerný lásko." uchechtl se chlapec. Tess k němu přistoupila a kousla ho provokativně do krku za ty řeči. "Au!" zaúpěl pobaveně Eliot, "Nech si to na večer ano?" plácl dívku přes zadeček když od něj odcházela. Liana to celé mlčky poslouchala z gauče. "Jsem ready!" přiklusal Diego, "Sakra zadýchal jsem se jen seběhnutím těch schodů.." hekal překvapeně. "To bude dobrý.." povzbudila ho Tess, společně se trochu protáhli, rozhýbaly, prohřáli těla a vyrazili i s Aidou do toho nečasu. Diego za Tessou trochu zaostával, ale měl dobrý pocit, že se sebou něco konečně dělá. Eliot s Lianou tak zůstali ve vile samotní a on si s ní konečně mohl promluvit mezi čtyřma očima..